Naděje z Islandu?

„Chtěli jsme dát lidem více práv, třeba právo navrhovat zákony. Demokratický systém mé země dosud kontrolovalo jen několik desítek bohatých lidí. Muselo se to rozbít,“ řekl Gunnarsson pro týdeník Respekt.

„Se mnou ten dluh nemá nic společného,“ vysvětlil tesař Jón Bergsson, proč je proti placení.

„Nevím, proč bych měli platit dluhy za darebáky, kteří si pořád žijí v luxusu,“ přisadil si pro změnu 63-letý operní pěvec Kristján Jóhannsson.

„Budujeme na Islandu spravedlivou společnost, kde všichni navzájem spolupracují. Naše různé pohledy obohacují celek a společně neseme odpovědnost za dědictví generací, vlasti a její historii, přírodu, jazyk a kulturu.
Island je svobodný a svrchovaný stát, založený na svobodě, rovnosti, demokracii a lidských právech.
Vlády by měly usilovat o blaho obyvatel, kultury a respektovat rozmanitost lidského života, země a biosféry.
Chceme podporovat mír, bezpečnost a štěstí mezi námi i budoucími generacemi. Rozhodli jsme se, že budeme spolupracovat s ostatními národy pro mír a respekt k zemi a celému lidstvu.
Ve světle tohoto předkládáme novou ústavu, která je nejvyšším zákonem v zemi, tak aby vše uvedené mohlo být respektováno. „

„Vůbec nejsme schopni odhadnout, jak náš návrh (ústavy) dopadne. Podporuje ho sice sociálnědemokratická premiérka, ale odmítá ho celá pravice a lobbují proti němu nejvlivnější podnikatelé, kteří se bojí omezení své moci,“ řekl Gudmundur Gunnarsson

Vítám vás!

Chci vám předložit úžasný a skutečný příběh spojení lidí, který vypráví o výrazných změnách k lepšímu. Tyto změny na Islandu jsou výsledkem občanská revoluce, která vedla k procesu změny ústavy. Tento příběh a jeho důsledky vysoká politika EU tají.

Ještě v polovině roku 2006 růst islandského HDP přesahoval 5%. To Island stavilo mezi nejvýkonnější ekonomiky světa. Nicméně společně s tím rostla inflace a do roku 2008 kriticky vzrostla. Dne 20. 9. 2008 vládní intervence ve třetím největším finančním ústavu způsobila propad islandské měny na historické minimum. Začínalo docházet k vymáhacím žalobám ze strany partnerů Islandu, protože se dostali na pokraj státního bankrotu.

Lidi ovládl strach a nejistota tj. znamení skutečné krize. Vláda opakovaně navyšuje své požadavky vůči zemím, které jsou ochotné islandské ekonomice pomoci.Požadavky přesahují rámec skutečné potřeby. Dochází externímu zadlužení země a k prvním velkým demonstracím lidu, protože jim začalo být jasné, kdo to bude platit.

Dne 24. 11. 2008 se uskutečnila ještě vetší, a to dvoudenní demonstrace, onoho druhého dne byl dav agresivnější, protože policie nepropustila demonstrující, z předešlé demonstrace a udělala z nich politické vězně. Během tří až čtyř měsíců se počítá se zvýšením současné nezaměstnanosti z 2% na 10%. Je požadován odstup vlády a se stále silnějším odporem lidu dne 26.1 2009 vláda padla. Prostor před parlamentem byl hotovým bojištěm. Nezaměstnanost má v létě vystoupat o dalších 7%. V nových volbách zvítězila levice a poprvé v historii měla většinu.

Nová vláda ze zoufalosti pod nátlakem z finanční krize skočila do náruče EU. Avšak vzápětí islandská veřejnost se vstupem do EU stále více nesouhlasí. Levice prosadila zákon, který měl zajistit proudění peněz k Nizozemcům a Britům, proti vůli většinu lidu. Činilo to totiž 12 000 euro na jednoho Islanďana. Levice tak jedná s vidinou urychleného vstupu do EU.

Vlády Nizozemska a Británie však tuto záležitost ze své strany vetovali. Původní dohoda totiž zněla, že dluh bude vyplácen až do roku 2024 s danou úrokovou mírou. To se dělo v roce 2009 na začátku roku 2010 podepsalo 56 000 obyvatel Islandu petici, proti plánu vyplácení cizinců. S rozhodnutím v parlamentu podle průzkumů nesouhlasilo 70% lidí, petice žádá veto! Nechtějí platit za chybné a ziskuchtivé plány islandských bankéřů. Prezident zákon nepodepsal.

Dne 4. 2. 2010 se provalilo, že centrální islandská banka před možnými finančními problémy dávno před tím varovala. Vláda to utajila, aby se o tom věřitelé z jiných zemí nedozvěděli.

Ted mají problém s tím, že GB a Nizozemci chtějí peníze zpět. Britové označili Islanďany za nepřítele státu. Parlament opět schválil zákon, který měl celý dluh GB a Holandska zaplatit. Mělo to být 3,4 miliard eur s 5,5% úroků splacených do 14 let. Tím by každého občana zadlužila 15 000 dolary. Hned na to 23% obyvatel podepsalo petici prezidentovi, aby bylo uskutečněno referendum. Prezident okamžitě vyhověl a výsledkem bylo 93% hlasů proti!!!

Na důkaz toho, že obyvatelé Islandu požadují trest viníků, budou herci předčítat ve velkém divadle spis vyšetřující komise. Má 2000 stran a bude se číst 4 dny, lidé mohou vstoupit zcela bez platně. Bankéři, zodpovědní za toto neštěstí, vesele obchodovali dál. Největší vina je přičítaná několika politikům z bývalé vlády a ekonomům z centrální banky.

„Měli potřebné informace, ale nedělali to, co měli. Každý prstem ukazoval na toho druhého,“ uvedl předseda vyšetřovací komise Pall Hreinssen. Podle mě jedena z klíčových postav revoluce.

Islanďané jsou určitě hodně vděční, za práci Palla Hreinssona.

Dne 19. 4. 2010 Islandské obyvatelstvo pomstil výbuch sopky, popel zamořil letový prostor jak Velké Británie, tak Holandska. Pro Velkou Británii a jejich ekonomiku to byl citlivý zásah. (To je ale spíše taková zajímavost.)

Dne 8. 6. 2010 byli komunální volby, ve kterých si lidé dosadili do vlády umělce a podobně, většinou nepolitiky. Toto uskupení se jmenuje Nejlepší strana. Dne 12. 9. 2010 většina členů nynější parlamentní komise, v jejichž čele je soudce nevyššího soudu Pall Hreinssen, chce, aby viníci krize byli potrestáni zvláštním tribunálem. Poprvé v historii Islandu dojde k soudu politických a vládně ekonomických činitelů. Vina je vyjádřena pádem islandské měny vůči euru z 1 : 50 na 1 : 250.

Poté však GB a Nizozemí opakovaně naléhá na obyvatele Islandu, aby zaplatili onen dluh. Ti následně odmítají a nalézají způsoby, jak dostát svému postoji. Avšak tyto země budou chtít dluh vymáhat soudně.

Února 2011 islandský lid zvolil své osobnosti do ústavodárného shromáždění předkládající návrh nové ústavy, která musí být schválena parlamentem. Tvořila se za pomoci komunikace s tisíci lidmi na sociálních sítích typu facebook, nebo twitter. Lid a tato komise se snaží ustanovit takovou ústavu, která by příště zamezila proběhlým nespravedlnostem. Jsem na ně hrdý když to jde Islandanům, půde to i Čechům!

Autor fotografie: Álavaro Zarzuela

Autor čelní fotografie: Birgir Por Hardarson

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *