Řím a USA díl III.

V Římě se po smrti bratří Gracchů (viz. předchozí článek Řím a USA II.) prakticky vše vrátilo zpátky do starých kolejí, ale lidem jejich smrt zůstala v paměti jako důkaz zkažené povahy senátní aristokracie. A tak se objevil člověk a generál jménem Julius Caesar. Tomuto muži vadilo omezení ústavou a stal se diktátorem po napochodování jeho armády do Říma. Měl na to moc, protože rolnictvo mělo už dost korupce v senátu a do Caesara vložili své naděje. Byl však za krátko zavražděn.

Moci se ujal jeho adoptivní syn Octavius Augustus, skrze politické vraždy a armádu. Lid ho rovněž, jako Caesara oslavoval jako spasitele, proto taky dostal přízvisko Augustus, což znamená vznešený, až dosud to byl titul udělovaný jen Bohům. Je zajímavé, že v době, kdy je moc nad civilizovaným světem v rukou jediného muže, považovaným za boha, se narodil Ježíš Kristus.

Augustus vládl tzv. principátem. Jedná se v podstatě o přetvářku, že vládnou senátoři volení lidem a císař, Augustus, pouze dohlíží na symbolickou spravedlnost. Avšak pravda byla taková, že císař měl naprosto neomezenou moc.

V USA proběhla dělba moci po sepsání ústavy v roce 1787 na moc výkonnou – prezident, soudní – nejvyšší soud, zákonodárnou – kongres. V zájmu demokratických tendencí ústavy byly tyto tři celky definovány pomocí systému brzd (ang. checks and balances), aby jeden orgán nedostal příliš velkou moc nad jiným.

Americká ústava byla sepsána v roce 1787 a já zjišťuji, že systém brzd, který se zakládá na ústavě, dnes již nefunguje. Kongres měl až do Kennedyho éry možnosti k omezování pravomocí prezidenta. Po něm už ale ne, protože po první prezidentské debatě Kennedyho a Nixona, která se odehrála v přímém televizním přenosu, politikové pochopili, že medializační prostředky umožňují jednotlivci účinně přesvědčovat dav (pomocí řeči těla, gest, tónu hlasu). Navíc májí Američtí prezidenti naprosto neomezený přístup k jakémukoli vysílání.

S pomocí davu může prezident vítězit nad kongresem, protože sám vede svoji politickou stranu. Má z ústavy dovoleno donutit kongres k rozhodnutí o rozšíření jeho pravomocí. Pokud nerozšíří a je v oblibě u amerického lidu, tak to poškodí strany, které prezidentovu žádost odmítli, sníží se jim volební preference a navýší u prezidentovy strany. To znamená, že až se budou volit zástupci států do kongresu, budou to převážně prezidentovi příznivci, kteří mu už tuto službu neodmítnou.

Toto je mechanismus, který dovoluje Americkému prezidentovi cestu k absolutní moci. Jednoduše proto, že je školený v technikách manipulace s davem, čím větší schopnosti přesvědčovat má, tím větší moc je s ním spojená. Musím se přiznat, že když jsem nastudoval související zákony USA a vlastnosti jejich ústavy z jednoho právnického skripta tak mi překvapením vypadli oči z důlků.

V USA po smrti obou Kennedyů postupně vzrůstala popularita prezidentského úřadu a roste nedůvěra v kongres (obdobně jako v Římě klesala důvěra v senát).

Že dochází k centralizaci moci, mi dokládá rekordní obliba nynějšího prezidenta Obamy od roku 1787. Dostal takřka 70 miliónů hlasů. Daří se mu přesvědčovat lid, že dokáže zlepšit situaci, stejně tak, jako se to dařilo Augustovi a zároveň říkat, že vše je plně v zájmu demokracie.

1 komentář: „Řím a USA díl III.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *