Liberalismus a finance

Peněžní historie je historií omylů za níž peníze nemohou, nýbrž silně podtrhují a poukazují na naše omyly. A to z jednoho prostého důvodu, peníze lze počítat, nemizí jako duch (i když někdo by tvrdil asi opak) a zároveň se někde zničeho nic neobjeví, nerostou na stromech. A proto peníze podléhají nějaké logice, finanční matematice, je to zkrátka něco, co lze změřit a nelze to ošidit. Takový je přístup, který se od poloviny 17. století až po pád 19. století vyvážel z Velké Británie do celého světa. Říká se mu klasický liberalismus a kapitalismus.

Všechny důležité věci o ekonomii byly vystopovány již v onom 19. století. Od té doby se datuje jen naše neschopnost se poučit. Co je ale zdrojem těchto omylů? Zdrojem můžeme zcela jistě označit určité dění, které započalo v 18. století, v kontinentální Evropě, v Německu. Tak zvaným německým idealismem. Hlavním představitelem tohoto směru je Hegel, zacházeli do strašných bizarností, ve snaze definovat co je to individuální já a vytvořili také jakýsi metafyzikální pojem svobody. Je to zcela smyšlené, zacházeli až tam, že se snažili něco tvrdit i o tom, z čeho se skládá bůh a zároveň co předcházelo bohu. A protože se snažili vytvořit pojem JÁ a jeho svobody, se začali nazývat liberálové. Slovo liberalismus je totiž odvozeno od latinského liberalis, což znamená že se to nějak týká svobody, nebo zkrátka svobodomyslný.

Pokud se budu bavit o liberalismu, budu mít na mysli jen ten anglický liberalismus. Protože Evropané tohoto jména zneužili a použili ho na něco, co s originálním anglickým liberalismem nemá vůbec nic společného. Rozdíl mezi nimi je právě důvodem proč celé 20. a 21. století je plné chaosu, omylů a podvodů. Je to tím,že to Hegeliánská představa o státu se celosvětově rozšířila a vytlačila liberalismus na vedlejší kolej. Je to snad největší podvod v historii. Tento rozdíl a zároveň důvod, proč žijeme v chaosu, je ten, že svoboda a pojem Já v německém idealismu je čistou metafyzikální vírou, je to dogma, kterému se lidé rozhodli věřit, není to nic jiného, než církev. Liberalismus ale svůj pojem Já a svobody založil na pozorování, liberalismus jako ideologie vyšla z vědeckých základů. Svědčí o tom i fakt, že jeho představitelé, jako David Hume, John Locke byli zakladatelé samotné empirické vědy, bez které bychom neměli dnes nic, počítače, mobily …

Rozdíl mezi německým idealismem a liberalismem je v tom, že to první je smyšlenka, která tápá v metafyzikálních prostorech a je nucená celému světu. To druhé je založeno na přímé zkušenosti s lidským jednáním, systematickém pozorování. Velmi významnou osobou liberalismu je Adam Smith. Propracoval ekonomickou teorii liberalismu, výsledkem jeho práce je, že pokud člověk usiluje o svůj vlastní prospěch, vede to k prosperitě celé společnosti. Liberalismus ví, že pro štěstí lidí je podstatný volný pohyb kapitálu a to znamená co nejmenší zásahy do světa ze strany politiků. A pak to lze měřit! Můžeme měřit veškeré ukazatele o tom, co lidé se svými penězi dělají, mohou si sami zjistit, v čem dělají chybu, mohou to ověřit a spočítat!

S Hegeliánským přístupem, který v podstatě podědil Marx, nezměříte nic. Důvodem je to, že to je náboženství. Nestarají se o peníze, odmítají ekonomii. Tvrdí něco o lidské svobodě, ale zároveň tvrdí, že ostatní lidé musí myslet jako oni, jinak trpí falešným vědomím. Říkají, že veškeré poznání musí nakonec vést k tomu jejich, protože je to definitivní forma poznání, jedinečná, dokonalá, vrcholek Everestu, výše jít nelze. Prostě náboženství. A protože zde si nelze nic spočítat, tak pak jsem bezradný a musím se obrátit na boha, nebo tedy na jejich víru. V praxi to vypadá tak, že se musím obrátit na politika, který zastává roli papeže této víry, který v rámci Hegeliánské představy se snaží snést na zemi ráj. Nazývá se to stát blahobytu (Welfare state) a to jest pohádka, které jsme propadli.

To je to, proč se divíme, že peníze mizí jako duch. Protože je teď nezajímá účetnická kalkulace, ale nábožensky stanovený cíl. Je jedno kolik peněz to bude stát, důležité je, že to je dobré! A to je příčinou všeho zla, právě toto uvažování. Je to o tom, že oni peníze vybrané z daní užívají k nekonečnému udržování iluze, kterou o světě mají. Rozdíl mezi liberalismem a všemi ostatními ideologiemi jako takovými, je ten, že liberalismus nechce ovládnout všemi silami podobu přírody tak, aby to odpovídalo jeho nějaké představě (žádnou takovou představu mimochodem nemá, protože se drží empirického pozorování jevů na Zemi, co je nebe a peklo ho nezajímá), všechny ostatní ideologie jsou svou podstatou socialistické, chtějí a musí aktivně přetvářet přirozené zákony přírody tak, aby to odpovídalo tomu, co si usmysleli ve své hlavě, že je dobré. A to se pojí s nezměrným plýtváním kapitálu bez jakékoliv kontroly. Bez účetnictví.

Jadérko největšího neštěstí lidstva se točí okolo jedné věci. Buďto chceme uspořádávat sebe, nebo někdo projektuje své problémy na svět a chce uspořádat svět. V tom druhém případě utíkejte! Protože ten kdo nechce měnit sebe, chce měnit svět s úmyslem, že pak mu bude líp, nikdy se v něm nevyřeší ta žízeň, která to v něm započala. A je jedno, co to bude stát. Snahou takového politika je vzít vám peníze, aby potom se on rozhodoval proto, o čem si myslí, že to je dobré. Bez účetnické kalkulace. To je věčný zárodek totalitních systémů. Protože ono to takovým politikům prochází, děje se to, lidé jsou sami od sebe líní počítat a vybírat to, co je pro ně dobré, tuto možnost chtějí delegovat na vyšší úroveň, na politiku. U nich se totiž zdá, že to vědí, co je dobré. Lidé se bojí sami pro sebe říci o něčem, že to je dobré, nechají se svést nejistotou, společenským tlakem.

Tak nemohou poznat co je dobré pro ně a sami se rozhodovat investovat na základě vlastních soudů peníze. Jenomže díky vlastní kalkulaci a vědomí vlastních úmyslů je pocit štěstí uhlídatelným stavem, který lze pohlídat měřitelnými záležitostmi a zákonitostmi. Společnost by byla bohatá, kdyby se nedala vést slepou vírou ve vůdce, ale racionální logikou, kterou své úmysly testujeme. Nemusíme se spoléhat na slepou víru, vždyť již máme něco, co je mnohem přehlednějšího! Mít peníze znamená mít moc nad svým štěstím, pro politika moc znamená schopnost ostatním brát možnost své štěstí poznat. Čistě pro vyšší dobro. Bez jakékoli kalkulace která je smrtelně důležitá pro fungování jakékoli rodiny. Proto je to zlo, delegovat na ně rozhodování. Je to svou podstatou úplně stejné, jako dát peníze místo manželce gamblarovi. Čistě proto je to největší neštěstí lidstva.

Stojí za tím jejich patologická neschopnost měnit své úmysly, za tím co vy své úmysly musíte prověřovat kalkulací, aby rodinný rozpočet nešel zbytečně do dluhů, jim je to jedno. U lidí, kteří uměli toto dovést k dokonalosti, toto umění přesvědčit ostatní, že vědí, co je dobré, je často prokázána psychopatie. Nezajímají je důsledky či následky a proto je jim kalkulace jedno, neúspěch se jich emocionálně nedotkne. Mimo psychopatů politiku řídí ještě neurotici. Na rozdíl od psychopatů nějakou emocionální bolest cítí, ale nepřiznávají si ji, naopak je činí skálopevně zarytými pro takovéto úmysly. Což je typický gambler, který si myslí, že ví jak na to, třese se křečmi před automatem, nevychází to, ale stejně do toho dá další peníze.

Politika je potřebná s ohledem na bezpečnost a justici, bohužel efektivita státu v těchto odvětvích klesá právě kvůli tomu, že se stát snaží vytvořit na zemi ráj, tedy tím, že se snaží dělat víc než bezpečnost a justici. A právě proto, že tomu tak je, zcela bez problémů říkám, že nemáme liberální vlády.

Takto peníze mizí jako duch. Já ale chci, abyste s tímto přestali souhlasit, protože peníze nerostou na stromech, ale z vaší práce! Jestli chcete, aby společnost byla šťastná a prosperovala, tak pak musíte, podle Adama Smitha zjistit co je vaším osobním štěstím. Blaho společnosti není záležitost boha, nebo těch co se za bohy vydávají, ale je to záležitostí každého z nás. Nikdo za nás neví co je dobré. Nikdo to za nás ani nezjistí, není to možné. A cítíte-li se zmatení, tak se učte, protože pak jste jinak snadnou kořistí pro dravce. Svůj úmysl se musíte naučit testovat sami. Můžete si nechat pomoci od někoho, kdo zná metody takovýchto testů. Nikdy se ale nevzdávejte úmyslů svých v zájmu cizích úmyslů, jinak ztratíte kontrolu. Máte-li úmysl, přejte si pro něj dobrý test. Že hned nevíte, jak svůj nápad nejlépe otestovat, ještě neznamená, že je špatný a zavrženíhodný. Nebojte se! Toto již není náboženská víra, ale exaktní věda, kterou tu máme od 17. století. A data jsou data a pokud vám to sečteno a podtrženo vychází, vy máte největší pravdu!

Toto je způsob, který může společnost uhlídat od plýtvání kapitálem. Stačí jen chtít o svém životě rozhodovat sám. Jen v tomto případě je totiž možné kontrolovat výdaje. Zároveň je to nejvíce adaptivní způsob. Pokud zjistíte, že daná věc je prodělečná, změníte strategii, nebo zkusíte něco jiného. Oproti tomu je stát obrovská studnice utopených nákladů, od čehož nechce ustoupit, protože se politici bojí, že by ztratili své voliče. Máme na výběr z těchto dvou možností. Já říkám, že ta první možnost je skutečná demokracie, protože v ní zůstávají peníze u lidí samotných a díky tomu také mají moc nad svým životem. První možnost vede ke konstruktivnímu růstu celé společnosti, neboť se každý jednotlivec zabývá tím, co je dobrá investice. Zamýšlí se nad tím, co chtějí a co mají rádi. Zjednodušeně řečeno, zde vám je přiznána svobodná vůle.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *