Pravolevý spor – iluzorní divadlo

Politika současnosti je naprosto přitažená za vlasy a někteří lidé, starší konzervativci a akademici, se diví, proč ubývá volební účasti. Zejména proč stále mladší generace úplně ztrácejí zájem o politiku. Povím vám proč, chtějí být šťastní! Každý vidí již štěstí ve svém vlastním ideálu, který může být naprosto jedinečný, proč bychom měli přejímat nějaké davové ideje? Nějaké obecné představy o štěstí? Z toho přeci nemůže plynout štěstí! Jen to co chci já, jen to co si skutečně vyberu já, mne může udělat šťastným, když mi někdo bude vnucovat něco jiného, šťastným mne to udělat nemůže. Člověk si chce svůj život vytvářet, i svou práci si chce vytvářet a kreativita se s obecnými předpisy vylučuje.

Je strašně mnoho důvodů, proč participace (účastnění se) klesá. Jsou tak zjevné, že nechápu, že ani akademická sféra se nedovtípí důvodu. A začnu těmi akademičtějšími důvody, neboť je lze přesně vystihnout, potom postupně budu rozostřovat pohled až jednotlivci.

První demokracie, která se na světě objevila a které bezpečně víme, byla demokracie starořecká, například ta Athénská. Jednalo se o přímou demokracii, každý, kdo byl občanem, mohl hlasovat o zákoně. Problém byl, že tato demokracie byla totální, hlasovat se mohlo v podstatě o čemkoli, a pokud se nějaký jistý zákon nelíbil a byl odhlasován, musel se mu člověk podrobit. Tato demokracie neměla žádný zásuvný modul v podobně ochrany individuálních práv a to je právě ten důvod, proč se řecká demokracie rozpadla v třídním boji. Nakonec se vždy dělo to, že chudí přehlasovali bohatší a tak začalo docházet k vykořisťování. Na druhou stranu je dobré poznamenat, že tato demokracie byla nejstabilnější v dobách, kdy byla široká střední vrstva obyvatelstva. Zdá se, že právě tato střední vrstva má největší zájem na tom, aby to fungovalo, a zároveň chápe, že má-li to fungovat, nemůžou závidět někomu jinému jeho majetek. Tím se ztrácí veškerý respekt při jednáních s druhou stranou.

Tedy tento druh demokracie zanikl v třídním boji. Nebylo to udržitelné hlavě kvůli tomu, že tak chyběl onen zásuvný modul. Existence střední třídy je velmi křehká a bez tohoto modulu prakticky nemá naději. Pak trvalo přibližně 2 000 let než se objevila demokracie v moderní podobě, byla to skutečně liberální demokracie a zrodila se v Anglii. Byl to zastupitelský model, podobný, jak ho známe dnes, volení kandidáti usedají do křesel v parlamentu. Bylo to nutné, protože se jednalo o měřítko celé země, přímou demokracii (kde přímo hlasují občané) lze uplatnit maximálně na úrovni měst. Klasická anglická demokracie však v sobě měla ten modul, o kterém se bavím. Ochranu individuálních práv bez jakéhokoliv ohledu! Velikost zastoupení určité skupiny lidí již nemohlo hrát roli, zasahuje-li daný zákon do vymezených svobod a práv jednotlivce, zákon neprojde! Tato demokracie k tomu měla několikero prostředků, ale takto obecně to postačí.

Tento typ demokracie funguje, zaznamenali jsme nebývalý růst střední třídy. Byla by stabilní, dnes by byl celý svět úplně někde jinde, kdyby nepřišla první světová válka a po ní druhá. Ale myslím, že už po té první bychom se také nevzpamatovali. Ano, nevzpamatovali jsme se, přesto se mi lidé diví, když říkám, že bychom se měli vrátit k tomu, kde jsme skončili v 19. Století. Inu, diví se asi právě proto, že nejsou vzpamatovaní. Možná se divíte, že se bavím, jako by tyto hrůzy měly stále na současného člověka vliv. Mají! Pouhých 50 let se jeví z pohledu kolektivního psyché jako vteřina. Strach, který na člověka působí, má velkou moc, mění to lidské jednání, psychiku a ten samý postoj následně „dědí“ děti, skrze výchovu. Určitě si uvědomujete, že výchova vašich dědů byla daleko tvrdší, než otců.

Střední vrstva zmizela, svět se probudil do bídy a člověk tak nějak neuroticky zahořkl. Z demokracie se zásuvný modul individuálních práv vytratil jako zloděj v noci, nepovšimnut.  Výsledkem je, že když se objeví pro to vhodná konfigurace parlamentu, je možné přerozdělovat, krást a vykořisťovat, majetek od jakékoliv společenské třídy. Pod rouškou pomoci většině, s nebývalým nárůstem korupce. Demokraticky řízený stát bez zásuvného modulu je jen legalizovanou mafií. Technicky rozdíl mezi současnou demokracií a tou řeckou je jen v tom, že se lidé nescházejí na jednom místě, ale nechávají za sebe zasedat poslance v parlamentu. Prakticky mezi nimi není žádného rozdílu! Proto je taková demokracie odsouzená k zániku a nikdo to nechce vnímat! Máme to černé na bílém, tvrdá fakta, ale oni to nechtějí vidět.

Voleb do Evropského parlamentu se účastní především lidé středního věku, mladé spíše nezajímají. Pozorujeme, že z EU vycházejí zákony, které zvýhodňují starší lidi.  Mladí se ocitají v jakémsi společenském vyloučení. Děje se to samé, co ve starověkém Řecku, průšvih je, že se to děje v megaměřítku, oproti starověku. Starověká demokracie působila v měřítku městečka, současná nemocná demokracie působí na úrovni kontinentů! Výsledkem třídního boje ve starověkém řecku byla občanská válka, co může asi být výsledkem této moderní nemocné demokracie? Pak se divíme, že roste nenávist jedné skupiny obyvatel, vůči druhé.

Toto není anglická demokracie, která prokazatelně fungovala. To, jak je stát spravován, nemůže být přeci žádným způsobem, v těchto ekonomických směrech, ovlivněno tím, jak se volí do parlamentu. Teď očekávám velký podiv, co že to vykládám. Nemůže to tak silně záviset na volbách a připadá mi naprosto nezdvořilé, že to v současnosti závisí na volbách. To znamená, že když nepůjdu k volbám, tak mi někdo osladí život? To si vyprošuji! Tento hloupý a sprostě stupidní přístup je možný jen proto, že současné demokracii chybí zásuvný modul chránící individuální svobody a mají-li existovat individuální svobody, musí existovat také rovnoprávnost. Takže, pokud vydává parlament zákony, které zvýhodňují jednu skupinu nad jinou, pak zcela evidentně nejsme společností rovnoprávnou!

A není to ku prospěchu nikomu, jen korupčníkům. Protože stát musí odněkud brát, aby mohl dávat, a bere z toho, co souhrnně můžeme nazvat daněmi. A právě tyto daně udržují lidi v chudobě. Kdokoli bude chtít jít výše, bude mu v tom stát stát v cestě. Budou ho špehovat zástupy úředníků, které je třeba platit z daní rovněž. A bude-li zavedena progresivní daň (čím víc vyděláš, tím víc odvedeš na daních), bude to o to těžší.  To je cesta k otroctví, ne ke štěstí. Práce bez motivace, práce předurčenou povinností.

Klesající zájem o politiku nám snesl samotný bůh! Protože takto bychom se mohli prohlasovat velkým úsilím klidně až do otroctví! Demokratické volby do parlamentu úplně ztrácejí smysl, nelze je brát vážně! Za těchto podmínek ne! Klesne-li vážně volební účast na mizinu, naruší to legalitu systému a systém je právě to, co je třeba změnit, ne strany, které se pasou ve vládě! V systému, kde se stát stará o víc, než spravedlnost a bezpečnost bude výměna vládnoucích stran marná, bezvýsledná! Je třeba radikálně omezit počet oblastí, ve kterých stát operuje. Budeme-li brát výměnu stran prostřednictvím hlasování vážně, unikne nám samotná podstata problému, podstata cesty do otroctví!

Zamysleme se, proč všichni tito tak touží po vysoké participaci na politice? Podle mě se jedná o jistý nevědomý proces. Znáte to, dva se hádají a už se hádají jen proto, že se hádají, chtějí dokázat svou dominanci, pravá podstata, účel, uniká. Vůbec to není o racionálních argumentech, mezi kterými bychom volili, jde o to, kdo vypadá líp, kdo při svém křiku vypadá jako zdatný lev. Někdo mi dá na vybranou mezi červenou a růžovou barvou, musím si vybrat, vyberu si červenou, proč? Nevím, červená se mi prostě líbí, proč? Nevím, to je prostě záležitost nevědomí, vy snad víte, proč jistou barvu máte raději než jinou?

Musí to záviset vždy jen na povrchu, jak co vypadá, na racionálních argumentech ne. Vždyť tomu nikdo nerozumí, nebo snad budeme navštěvovat pekaře, či kuchaře, abychom je o přestávkách doučovali politickou teorii? Aby mohli s rozvahou volit podle racionální stránky věcí? To je nesmyl, proto vysoká participace v politice je nežádoucí! Máme nějakou dělbu práce, potřebujeme kuchaře a pekaře! Nemohou všichni dělat politiku. I to je rys, kvůli kterému se třídní napětí ve starověkém demokratickém Řecku drsně přiostřoval, občan byl totální! Politika byla důležitější než práce a proto ekonomicky tento systém nefungoval, lidé chudli a čím více chudli, tím horlivější do politiky byli (tzn. totální občan). Protože to byla jediná možnost, jak získat statky – legální krádeží, prostřednictvím prosazeného zákona, od bohatších vrstev.

Vytýká se ženám, že neparticipují. Nechme ženy ženami! My potřebujeme ženy! Děti potřebují matky, ne politiky! Ženy nezajímá co je kapitalismus či komunismus, většinou. Vždyť to je na tom krásné, muž se celou dobu úporně zabývá nějakými racionálními konstrukcemi, přijde domů a tam by ho mělo čekat kázání, jak být správný kapitalista? Nic proti kapitalismu, jsem kapitalista! Ale já chci ženu ženskou!  Nechci, aby podléhala davové představě o tom, co je dobré, tím by ztratila své jedinečné kouzlo, kvůli kterému ji miluji. Žena je úžasná v tom, jaká je, a to jaká žena je, o tom mnoho mužů, dokonce i žen nemá v současnosti potuchy. Například co žena dokáže udělat s příbytkem! Muž ho dělá chladným, jednoduchým, spartánským, jen to nejnutnější, žena z něj udělá živoucí mikrokosmos, nádherný, dýchající, barevný, to je žena!

Z obav, že nám nefunguje politika, přicházíme s řešeními, které narušují organickou funkci společnosti. Že prý klesá počet členů stran. V ČR je to prý už jen 8% z počtu, co chodí volit. 8%? To je podle mě hodně! Až moc. Poukazuji opět na dělbu práce, politika je řemeslo samo o sobě, potřebujeme politiky, ale Politiky s velkým P. Zedníka přeci hned nepošlu, aby šel péct chleba. Stejné je to s politikem. Člověk který hází hlas do urny, nebo platí stranně příspěvky je pro mne také politik, jde o to, na jakém základě se rozhoduje, informovaném, racionálním, nebo nevědomém, povrchovém. Ten skrytý nevědomý proces by nás chtěl připravit o identitu. Zahoď lopatu, budeš premiér! Kde se ale vytrácí podstata? Protože vzniká hádka, zanechám toho, co mne dělá mnou, zanechám živobytí? To je cesta k totálnímu občanovi.

Živnou půdu tomuto nevědomému procesu je věčný spor mezi levicí a pravicí. Avšak v důsledku existujícího systému (široký stát, starající se i o svačiny v základních školách) tento spor zcela ztrácí smysl. Systém samotný má totiž levicovou povahu. Zvolíte-li pravicovou stranu, nezbývá ji nic jiného, než se uzpůsobit systému a dělat levicovou politiku. Chápete? Systém je nad stranami, systém strany obsahuje, ne naopak. Strany neobsahují systém, to co je výše má prim. A systém je rozhodně výše. Snad žádná strana nemá odvahu na to, měnit systém, navíc musela by mít kvalifikovanou většinu, což jsou 2/3 parlamentu a to nikdy mít asi žádná strana nebude a nikdy žádná strana v historii to neměla.

Je to podvod! Je to divadlo! Strany jsou jen dekoracemi systému. Boj mezi pravicí a levicí je iluze, jeho předkládaná důležitost je iluze! Kdo pokládá tento boj za důležitý, stává se veden svým nevědomím. Svobodné rozhodnutí neparticipovat, je jediné, skutečně svobodné rozhodnutí, které může mít reálný výsledek – krizi systému. Ta krize je potřebná, jen v krizi se systém mění, právě v krizi monarchie v Anglii přišla jejich klasická demokracie, která měla ten kýžený modul.

Je to paradox, toužíme po změnách, toužíme dosáhnout nějakých spravedlivých ideálů, to je však možné jen když se jejich dosažení vzdáme. Jinak jsou nedosažitelné. Politika není prostředek jak dosáhnout štěstí, to musí člověk vytvářet sám. Svým prostým bytím, tím, čím on sám je.  Pak může i efektivně spolupracovat s druhými. Jestli se ale bude oddávat této nevědomé strunce dvoustranného konfliktu, je to překážkou spolupráci, je to zárodkem nepřátelství. A právě toto nepřátelství vede člověka z onoho prostého bytí, ze své podstaty, místo aby tvořil, bojuje  ničí, pod záštitou symbolů a hesel. Použijeme-li prostředek politický, výsledek bude politický, výsledkem bude jen další politika. Jaké používáme prostředky, takové výsledky máme. Nelze používat násilí a čekat, že dosáhneme míru, násilí, plodí násilí.

Důvodem, proč se požaduje vysoká participace je prostá. Prostřednictvím iluze významnosti boje se chce systém udržet. Dokud iluze trvá, je odvedena pozornost od skutečnosti. Z boje získává systém energii. Platí totiž, že systém je legální, pokud lidé participují, pokud je vysoká volební účast a trvale neklesá. Díky bohu, klesá. Jestli klesne dostatečně, nastane jeho krize a začne praskat ve švech. Co se ocitá v zapomnění, ztrácí svou moc. V opačném případě nabírá přívržence a finančních prostředků. To mají lidé v povaze, nasadit všechno, jestli vezmou boj vážně. To je nevědomé chování. Vede k destrukci.

Bude muset proběhnout obnova, reforma, pak budou moci volit jen ti, kteří se o problematiku skutečně zajímají. A ti co ne, mohou klidně žít život, aniž by se báli, že když volit nebudou, tak že se jim to vymstí. Protože v takovém systému již bude, snad, věřím v to, existovat zásuvný modul hájící individuální práva v rámci rovnoprávnosti. Pak bude jedno, kolik lidí volí, protože nikomu neúčast neuškodí. Jestli nebude možné prosadit zákon, který by jedny zvýhodňoval na úkor druhých. To je pro mne svobodný systém. Demokracie bez zásuvného modelu je tyranii většiny (nebo menšiny?!).

Populistické strany jsou posledním vynálezem systému, kterým se snaží udržet, totální nelevice, nepravice. Jsem zvědavý, za jak dlouho lidi omrzí i takhle sorta, protože dříve nebo později vyjde najevo, že i tato volba byla bezvýsledná a nezbude nic než zoufalství a recese volební účasti.


Dovolím si takovou encyklopedickou poznámku pod čarou. Toto je Hayekovo schéma, které funkčně nahrazuje pravolevé schéma. Konzervatismus zde představuje jakýsi kolík, kterým prochází nějako jako „ideologické lanko“ z jedné strany lanka táhne socialismus a z druhé liberalismus. Záleží jak je konzervatismus konzervativní, ztuhlý, od toho se odvíjí ideologický posun celé scény. Konzervatismus vlastně ideologicky zasazený není, je závislý na módě, na tom, jaká je výslednice sil obou tahounů.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *