Význam odpuštění

Bavme se nyní o významu odpuštění, jak je důležité a mocné ve vztazích lidské společnosti. Ve starověku byly kultury, jako například Řecko, Sumer, Persie atd., které měli ve své ekonomii pojem, jenž dnešní praktická ekonomika nezná -> anulování dluhů. Během své existence totiž začali docházet k tomu, že se dostávají do hluboké recesivní krize, kvůli platnosti dluhů trvajících např. přes 4 generace. Člověk, který má dluhy nic nekupuje a snaží se jen splácet,tudíž výrobní průmysl (nedostatkem poptávky) upadá -> nemá základní zisk.

Toto je hmatatelný příklad významnosti odpuštění, dnes se tato situace opakuje a opakovala se několikrát, a to od éry starověkého Říma. To Římané byli totiž první, kdo odmítli odpouštět dluhy, začali je zákeřně vynucovat armádou a od té doby neumí svět řešit finanční krize jinak, než krveprolitím.

Pokusím se to říci obecně. Svět, aby správně pracoval, nezadrhával, musí splňovat nějaké symetrické (vyvážené) podmínky. Pokud se tak neděje, a nějaký vliv přerůstá nad normu, narůstá napětí. Příroda má své limity a tudíž napětí nemůže růst donekonečna -> dojde k výboji, který symetrii znovu nastolí. V případě lidské společnosti jde o války.

Z toho plyne ponaučení: „Jestli napětí neuvolníme dobrovolně, svědomitě s nadhledem my, tak to za nás udělá nedobrovolně příroda a to si nepřejme!!!“

Začít musíme hned u sebe, jako základu. Ne nadarmo je symbolem spravedlnosti žena držící váhy (symbol symetrie). Lidské vztahy zanikají hádkami (a podobnými „výboji“) opět díky tomu, že máme omezenou schopnost odpouštět. Omezení plyne z nerozvážnosti a silných vjemů zlosti, vzteku, závisti ….

Pokud se na to podíváme z hlediska spravedlnosti, jako rovnováhy, pak zjistíme, že je patřičné odpouštět hodně, protože i my sami přeci pácháme den co den špatné činy, a to i ty, o kterých ani netušíte. Proto je spravedlivé na druhou stranu i odpouštět. Neodpouští-li člověk, vlastní svědomí ho obžalovává z pokrytectví, což není nic příjemného.

Někdo mi namítne, že jsou lidé, kteří páchají zlo pořád a jsou naprosto neschopní změny charakteru k lepšímu. Pravda je, že určité procento takových lidí mezi námi je, řeknu vám, že ne nadarmo cítíme bolest a ta nám dopomáhá k zamyšlení, zda má smysl odpouštět a pomoci danému člověku k uvědomění, nebo raději od něho dál.

Připouštím, že odpouštět naprosto každému nelze, jen když ten člověk bude schopný přiznat chybu, jen v takovém případě je moudré odpouštět. V opačném případě dáváte oficiálně a dobrovolně volný prostor zlu.

Proto je třeba chápat člověka, jako bytost schopné individuality a ne jako opice neschopné řešit problémy, neschopné změn ve svém nitru, nebo se nám to stane osudným, pokud se nedokážeme změnit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *