Je třeba změny strategie vůči socialismu a autokracii, spálené země již bylo dost

Celý tento web se zabývá obhajobou individuálních svobod a to proto, že ty jsou potřeba k rozvoji ve všech směrech. Individuální svoboda je tou největší silou, která nás jako lidstvo žene vpřed. Historie to může potvrdit, ale také zaznamenává sílícího nepřítele z východu – socialismus. Ten staví jednu třídu obyvatel proti druhé, uvádí v platnost zákony, které platí různě pro různé lidi a proto v tomto systému již individuální svoboda není možná. Socialismus nevznikl a ani nesílil v kapitalistických státech jako je Velká Británie, nebo USA, to je pomluva. Vznikl a sílil ve státech monarchistických. Tedy kapitalismus a liberalismus nebyl nahrazen něčím dokonalejším, protože by snad někde v historii udělal chybu a zkolaboval. Tou ránou, která zaplavila celý svět socialismem byla první a druhá světová válka. První světovou válku mají na svědomí středoevropské monarchie – Německo a Rakousko. Druhá sv. v. měla příčiny v první.

Svět klasického liberalismu, který v Anglii vznikl, sílil a šířil se, skončil rozpadem anglické liberální strany, kdy stanul do jejího čela David Lloyd George a stala se tak dnes známou Labouristickou stranou. Klasičtí liberálové přeběhli následně ke straně Konzervativců. Socialistická vlna sílila dál, myšlenka, že se o lidi někdo po válce postará byla prostě přitažlivá a každý kdo proti ní vystoupil byl za kacíře. Zde se objevil jeden fakt, který trvá dodnes – čím více liberální svět bojuje proti socialismu, tím je socialismus silnější (když se bavím o liberalismu, máme na mysli liberalismus klasický, ne evropský, evropský liberalismus není nic jiného, než umírněný socialismus). Všechnu energii, kterou na boj s ním vynaložíte přetransformuje ve svůj prospěch. Je třeba změnit strategii! Dále prosím chápejte, že když se bavím o socialismu, bavím se zároveň o autokracii či totalitarismu.

Metoda, kterou popíšu bude vyžadovat značný posun v naší mentalitě, protože jsme na boj navyklí. V boji vidíme slávu a hrdinství, motivaci. Pro náš rozum je těžké si představit, že problémy, kterým čelíme, se mohou časem prostě rozpadnout samy. Hlavní důvod, proč se dnes socialismus šíří a sílí je v tom, že jsme sami nebyli dostatečně dobrými demokraty.

Ať už se jedná o běžné voliče, či politology, klonící se k pravici, mají sklon dokazovat argumenty svou volbu, sklon usilovně přesvědčovat, tedy bojovat. Rozdíl mezi levicí a pravicí je převážně v zodpovědnosti, kterou my pravicoví voliči často zdůrazňujeme. Říkáme, že ti druzí nejsou schopní převzít zodpovědnost za svůj život, proto ji předávají do rukou svých autokratů, aby za ně jejich život řídili. Toto odsuzujeme a z různých hledisek zdůvodňujeme, proč je to špatně. Skrytou pravdou, kterou si neuvědomujeme ale je, že je vlastně takto o jejich zodpovědnost obíráme. A tak se děje to, že se trochu nepřímo autokraty stáváme ve své povaze, je to běžný paradox, to proti čemu bojujeme, tím se sami stáváme.

Vytrácí se totiž respekt k druhému člověku a tedy i jeho volbě. To je ale popření základu demokracie! Jsme tak trochu jako děti, co se rozhodneme udělat, to také uděláme a běda jestli nám v tom někdo chce bránit! A my bráníme a to je chyba. Jak můžeme vyžadovat respekt od druhých, když my sami druhé respektovat odmítáme?

Vůbec tu nejde o to, jak moc budeme druhé přesvědčovat. Člověk se totiž, jak poukázaly přírodní vědy, rozhoduje na základě pocitů, nikoliv rácia. Když se budeme snažit socialisticky smýšlejícího člověka přesvědčit argumenty, jen ho utvrdíme v jeho předpojatosti. Lidé mají svou pravdu a vzhledem k ní vše porovnávají a vztahují. Ale pravda (subjektivní) je pravda, s tím se nedá nic dělat. Už na začátku vaší řeči, vašeho psaní tuší, že je to celé blbost a na konci si řeknou: „Fakt je to blbost!“ A dojde jen k onomu utvrzení a přilití ohně do kotlů socialismu.

Jak již bylo psáno, rozhodujeme se převážně na základě pocitů, tak jak na to? Bude to znít legračně, což v oblastech citů je tak vždycky, stará generace mužů je navyklá city zesměšňovat a učit to generaci mladou. Měli bychom se více smát!

Proč potřebujeme o svých postojích přesvědčovat druhé? Snad proto, že si o nich sami nejsme dost jisti? Prostě tak žijme, a jestli je to něčemu přínosné, bude to vidět! A když to vidět nepůjde, pak asi nemáte ten správný recept na život a proč bych se tedy měl nechat vámi přesvědčit? Už chápete? Celé to vychází z nepochopení toho, jak člověk samotný funguje! A funguje správně! A přitom je to tak prosté … City nám nedovolí přikročit k něčemu, co se nám jeví škodlivě.

Takže cesta vede skrze naše schopnosti žít v souladu s naším postojem a pokud dokážeme se svými schopnostmi něco báječného, jistě to svou dobrou odezvu získá, aniž bychom si ji vymáhali. Přirozeně člověka zajímá, co vede k takovým úspěchům a pak už by jen stěží mohl pokračovat ve škodlivém způsobu myšlení. Zároveň budeme-li člověka respektovat a tolik ho nepřesvědčovat, nebude již tak blokovaný, a bude moci svobodně a zodpovědně sám změnit své postoje. Demokracie bez respektu fungovat nemůže, takže, jste skutečnými demokraty?

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *