Kapitalismus je demokratický!

Když se řekne slovo demokracie, většině lidí se vybaví sousloví „vláda lidu“. To toho ale moc neříká a je to příliš zjednodušené. Demokracie má svůj velký význam snad ve všech oblastech lidského žití. Jedná se o uvědomělý způsob společenského bytí. V tomto směru nám o demokracii mohou povědět dva velikáni minulého století – Tomáš G. Masaryk a Ludwig von Mises. Zjednodušeně, demokracie umožňuje možnost volby každého jednotlivce snad v čemkoliv. Zároveň umožňuje respekt k menšinám, který je ukotven v ústavách, to je nesmírně důležitý prvek, protože každá inovace, každý nový proud myšlení, který kdy někam lidstvo posunul, původně vycházel z malé menšiny. Většina nemůže zastavit a nesmí zastavit pohyb menšiny, to by byl faktický konec nás všech.

 

Na počátku, historicky, je monarchismus, diktát, centralizovaná vláda v rukou pár „vyvolených“, prý z „boží vůle vládců“. Taková vláda se neobejde bez pořádně rozvětveného byrokratického aparátu, který je používán vládcem jako nástroj kontroly všech ostatních. Vše musí být podřízeno vůli tohoto vládce, je k nám „seslán samotným Bohem“, neplatí pro něj poznané přírodní zákony této planety, usiluje o nastolení svých pravidel. Zákazníkovo přání nehraje velkou roli, nemá příliš na výběr, protože výrobní prostředky jsou plýtvány na přání diktátora a ostatní záležitosti jako ceny a daně jsou také podřízeny panovníkově libovůli.

 

Taktéž je to i s podnikáním v byrokratickém systému. V každé firmě je dosazen úředník, jakýsi regulátor. Je úplně lhostejné, zda podnik vydělává, nebo prodělává, proto tam ten úředník povolán nebyl. Historicky měl panovník oporu v úřednictvu, toto spojenectví umožňovalo obcházet parlament. Úředníci se těšili přízně absolutní moci vládce, získávali různé společenské a hmotné výhody. Panovník s pomocí úřednictva se zase snažil o legitimizaci své vlády. A tak podnikatelé, kteří byli pochopitelně spíše sympatizanti s parlamentem nemohli být skutečně úspěšní, jejich podniky nemohly být ziskové, což se pochopitelně projevovalo na mzdách zaměstnanců. Toho panovník opakovaně s oblibou zneužíval, poukazoval, jak podnikatelé a buržoazní demokraté v parlamentu se snaží zbídačit lid, a tak opakovaně stál za vznikem různých hornických povstání a podobně. Byla to ne fér hra, málo kdo z nich tušil, že za jejich útrapy mohlo právě velké úřednictvo, sloužící monarchovi, které bylo třeba nějak uživit. Nedáte-li podniku možnost k přirozenému vývoji, pak to pro něj znamená jistý zánik a zanikají-li podniky, ztrácejí lidé zaměstnání, ubývá plátců daní s celý stát se řítí do chudoby, finanční krize.

 

Toto mohou vydržet jen velké, zaběhlé a především privilegované podniky. Jejich majitelé však musí úřednictvu podlézat, mít na vysokých postech konexe. Tyto podniky se již příliš nevyvíjejí, podmínky, které ty malé likvidují, tyto vedou ke stagnaci. Systém může být založen právě na tom, že majitelé těchto velkých firem chtějí mít jistotu, že jejich podniky budou věčné díky tomu, že bude likvidovat konkurenci, která by mohla vzejít z menšího podniku. A jsme u těch menšin, technické inovace, které zlepšují výrobu, zlevňují tak, aby si výrobek mohl dovolit každý, jsou zastaveny na bodu mrazu. Rozmanitost výrobků klesá, je omezena možnost výběru, protože nové nápady jsou odsouzeny k záhubě. To vše díky tomu, že panovníkova libovůle přesně „ví“, co si lid má přát.

 

Nutno podotknout, že jakousi obdobou takového „řádu“ v demokratických systémech představují antiliberální proudy, jako je socialismus, či agrárnictví, je to vše jen jinou cestou k despotické hierarchizované vládě aristokratů, centristů. Jsou ekvivalentní s „boží vůle“ diktátorskou povahou monarchismu. Bohužel, po válečném období tyto proudy nabírají stále na síle, nezbývá, než aby lidé poznali pravdu, která jim opět zabrání uvěřit lžím.

 

Tyto levicové proudy se přímo rozcházejí myšlenkovým duchem demokracie. Demokratismus je budován díky uvědomění lidí, co je pro blahobyt, ať už duševní, či materiální, potřebné. Nejedná se jen o možnost volby politické strany do parlamentu, to by bylo velmi krátkozraké si toto myslet. Každý člověk má omezené možnosti a právě v rámci těchto možností se musí rozhodovat, co skutečně potřebuje, o co má skutečný zájem. Vedoucí firem tedy musí vyrábět to, na čem lidem skutečně záleží, oni slouží! Vyhrávají ti, co udělají co nejlepší nabídku zákazníkům. Nemohou si dovolit vyrábět něco, co se nebude prodávat, z čeho nebudou mít zisk. Díky účetnické kalkulaci výdajů a příjmů mohou určit, jaká výroba bude pro společnost lidí užitečná. Vše je závislé na nemilosrdných požadavcích zákazníka.

 

To nejpodstatnější je, že se tak neúčinně neplýtvá s výrobními prostředky, kterou jsou pro danou zemi ekonomicky klíčové. Nedbalé státní zasahování, v podobě snižování cen, či dokonce rovnou jejich konfiskování v zájmu výroby nějakého produktu, znemožňuje účetnickou kalkulaci. Demokratická volba zákazníků toho, co se bude vyrábět mizí. Vyrábí se to, co se nebude prodávat, nebo se to prodá výrazně pod cenou. To vede k chudobě země, výrobní prostředky nejsou nekonečné, musí se s nimi moudře nakládat tak, aby sloužily skutečným potřebám všech. Člověk by měl mít možnost vybrat si, co potřebuje více, zda pračku, či ledničku. Z takového obchodu mají užitek všechny strany, zákazník má, to co potřebuje, státu plynou daně, které potřebuje, podnikatel má zisk o který usiluje a podnik roste, zaměstnanci mají plat a roste jejich počet. Nezaměstnanost jde k nule. To celé je závislé na demokratické volbě zákazníka, odstraňte ji, a toto nebude platit.

 

Toto je kapitalismus, ekonomická realizace ducha demokracie. Není zde potřeba žádného úředníka k regulaci, právě naopak, úřednictvo, v takové zemi, je minimální a takřka již nezatěžuje rozpočet kohokoliv ze všech stran. Je to jediný možný systém, ve kterém mohou být spokojeni všichni, svoboda podnikání navíc přináší nové věci, které nás posouvají dále, než kdy jsme byli předtím. Zbývá jediné, pomoci sobě a druhým si tuto pravdu uvědomit, abychom se nenechali zlákat lží v podobě okamžitých výhod, kterými levice lidi mate. Peníze nerostou na stromech, jsou výsledkem kooperace všech zúčastněných. Nikdo není méně důležitý, nebo důležitější, každý z nás má jedinečnou hodnotu, se kterou přispívá k blahu celku. Díky tomuto uvědomění může každý žít dle svého svobodného uvážení. Kapitalismus v minulých dobách umožnil žít běžným lidem tak, jak ani šlechta v ještě dřívějších dobách nežila, zmizelo otroctví, nastoupily parní stroje, hladomory byly vymýceny, dětská úmrtnost rapidně klesla a celkový dožitý věk se zvedl. Proč bychom se měli zde zastavit? Proč v tom nepokračovat?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *