Léčíš-li duši, leč rozum

Dnešní člověk má spousty problémů a skoro to vypadá, jako by mělo být normální, že člověk má problémy. Hlavně ho musí pořád něco trápit, duševně bolet, pak je to v pořádku, to je člověk, který se nijak nevyjímá všeobecně uznávaným standardům. Pak psychologové vytváří různé diagnózy, aby jim typický problémový člověk seděl v nějakých tabulkách, aby psycholog sám měl klidné spaní, že v tom má pořádek.

No a my se již můžeme ptát, jestli sám psycholog netrpí nějakou duševně obsedantní poruchou. Poněvadž se poté dodatečně ujišťuje, jestli ten daný člověk problémy skutečně má, aby mu ty tabulky, kde lidi podle psychických poruch škatulkuje. On skoro přímo hledí na to, aby lidé nějaký psychický problém měli, poněvadž jinak by byl zoufalý, nevěděl by, co si s vámi počít a ohrozilo by to statut legitimnosti jeho práce. Proto se naprosto běžně můžete setkat s radami od těchto „odborníků“, které budou příznaky dušení tísně zhoršovat.

No a potom je při dalším sezení jasné, že už něčím trpíte, protože se váš stav očividně zhoršil. V tomto momentě psycholog cítí asi nějaké zadostiučinění, protože už sedíte do jeho klasifikace chorob naprosto jasně. Možná vám tu tabulku i ukáže a možná i řekne příznaky a vy si řeknete „hergot, to přesně sedí na mě!“, a psycholog je rád, že nejtěžší úkol – diagnostikovat chorobu, má již za sebou a může vás zpracovávat se svou, léčebnou kůrou určenou podle dané klasifikace. Celý systém si oddychne, že jim to funguje, protože stabilní vztah služba – klient je ustanoven.

Odborně a vědecky by se dalo říci, že to, co právě proběhlo, je ovlivněný experiment, který je ovlivněný takovým způsobem, abyste získali přesně ty výsledky experimentu, které chcete vidět. Nevědecky řečeno je to podvod! Skutečná seriózní psychologie by měla být postavená na nezaujatém objektivním zkoumání duševních stavů a měla by se zabývat tím, co pacient nedělá, co mu vlastně chybí k tomu, aby byl šťastný. A ne se k němu chovat jako nějaký expert, který přesně (automaticky, předpisově) ví, co má člověk dělat a jestli to přesto nefunguje, tak jste líní a slabí – čili potřebujete službu.

Jinými slovy je moudřejší o všech těch možných podivných diagnózách pochybovat, že vůbec existují. To, že se k věci u nás takto nepřistupuje má snad na svědomí státní školství a zdravotnictví. Ale tento článek je určen i těm, kteří nikdy u psychologa nebyli. Máme tu pro vás techniku, která je prostá, jednoduchá a elegantní. Každý ji může hned začít využívat bez jakýchkoliv nároků na prostředky.

Abychom výklad zkrátili a zpřehlednili, zavedeme si takovou určitou představu. Představte si, že vaše duše je dítě a váš rozum je kuchař, který vaří jídlo tomuto dítěti. To dítě nijak neovlivníme, někteří se o to násilnicky snaží, ale to vždy může dopadnout jenom zle, dítě vám bude odpovídat stále stejně a stále hlasitěji. Rozum je ale něco, co lze ovlivnit a tvarovat. Rozum totiž je schopný přesměrovat pozornost, prakticky vždy má v moci měnit to, co se ve vědomém uvažování odehrává. Vraťme se k představě, jídlo, které je dítěti podáváno, představuje myšlenky. Myšlenky jsou buďto negativní, nebo pozitivní, stejně tak jako jídlo je buďto chutné, nebo hnusné.

Poté je asi zřejmé, že pokud krmíte dítě hnusným jídlem, nebude se mu to líbit, a bude se cítit stále hůř a svět pro něj bude stáje smutnějším a tragičtějším místem. Když mu ale začnete podávat dobré jídlo, bude se opět cítit dobře, že svět je místem, který ho miluje a že je opět silné a radostné, nebojí se ničeho a s chutí se pouští do všeho, co mu kuchař – rozum dovolí.

Jinými slovy se jedná o přesměrování pozornosti ze špatných myšlenek, u kterých se objevuje negativní emoční kontext na myšlenky, které mají pozitivní emoční kontext. Bude to trvat možná týden, nebo dva, a zase se budete cítit tak dobře, jako jste se cítili, když jste byli děti.

Člověk se totiž nevědomě dopouští jedné hlouposti – nutí dítě jíst zkažené, temné myšlenky, úplně ignoruje to, co mu duše – dítě říká, brečí, řve, že už nechce, ale na, tu máš! Ještě ho přivážeme popruhy ke stoličce, ať sebou tolik nemrská a nutíme mu to, nakládáme mu to přímo do krku dál. Poslouchejte ten hlásek v srdci!

Všichni jsme v tomto ohledu dětmi, a buď se s tímto dítětem sladíte, nebo potom vznikají problémy, na které čeká státně vyučený psycholog za rohem, aby je mohl zpracovat do tabulky.

Klíčové je si uvědomit ty momenty, kdy to vnitřní dítě svazujeme a nutíme mu něco, co nechce. Mohou to být kontakty s mediálním prostředím, člověk se vysloveně drží u špatných, nehezkých informací, které k němu přicházejí, a nechce přestat, protože by měl pocit, že by o něco přišel, že prý musí vědět, co se ve světě děje. Přitom je to nesmyslné, nic s tím nenaděláte a jen vykolejujete svůj duševní stav z rovnováhy kvůli marketingu médií, které prostě chtějí závisláckou klientelu.

Stejně tak je to s všemožnými různými provokatéry, oni chtějí abyste na ně reagovali, třeba i na fb jsou kolikrát obrázky, s nějakou hloupou tezí, nebo něčím, co vás znechucuje a to je schválně! Protože chtějí, abyste reagovali, je to marketing, trh s přízní. Vy když odpovídáte, s tím, že si myslíte, že musíte a že něčemu pomáháte, nepomáháte! Pomáháte tomu, kdo chtěl získat vaši pozornost, tomu provokatérovi a jeho názory se vesele šíří dál, díky vaší přízni. Jediné, co se vaším jednáním změní je to, že vám to odebere podstatnou část vaší duševní energie, vyrovnanosti. Vaše vnitřní dítě je zmučené nechutnostmi, které nechtělo jíst a ani vidět. Tu energii získal ten, kdo úspěšně provokoval a zaměstnal vás třeba, dejme tomu na hodinu tím, abyste obhajovali svá stanoviska. Tím jste mu pomohli.

Ale i v běžném životě, může to být kdokoliv, kolega z práce, šéf, úředník, kamarád – ti všichni vás mohou z něčeho pořád obviňovat, a tím vlastně provokovat, a vy popleteně (kvůli svému komplexu méněcennosti) cítíte potřebu se obhajovat a obhájit se do nejmenšího detailu, abyste to vyhráli – vyhrajete, ale za nesmyslně velkou cenu – máte zkažený den a možná i celý týden.

Pamatujte, že máte právo odmítnout se obhajovat, nejste předvoláni před žádný soud. Nemáte vůbec žádnou povinnost někomu něco vysvětlovat, nikomu nepatříte, jste člověk ze stejného druhu, jen jsme každý jiný. Nemusíte být otrokem, jste svobodní, pokud si uvědomíte, že můžete oprávněně svobodu nárokovat.

Potom je tu ještě jeden důležitý typ situace – někdo vám dává rady, jak vést život. K tomu buďte opatrní, jako expert na život se může jevit kdokoliv, váš strýc, blízký kamarád, kněz, pamatujte, že nevíte, jestli jste někým manipulováni, dokud si něco o manipulativních technikách něco nepřečtete. Zkrátka poslouchejte své srdce, jak reaguje na myšlenky, které generuje to dané pravidlo, které vám bylo takovým expertem předloženo. Jestli to vaše vnitřní dítě odmítá, hoďte to okamžitě za hlavu, protože to může být pro vás velice nebezpečné! To pravidlo se vám nebude dařit dodržovat, a když se budete ptát, proč to nefunguje, tak se vám dostane odpovědi, že jste slabí a neschopní (popřípadě nemáte dostatek víry, neumíte se dostatečně sebezapřít) a opět, ocitáte se v situaci popisované výše, kdy se musíte ospravedlňovat, něco pořád vysvětlovat.

Neexistují nikým daná pravidla pro život, protože váš život a vaše osobnost je jedinečná! Jediným pravidlem pro život je hlas vašeho srdce. Pro mnohé bude těžké se s tím smířit. Avšak pokud se k tomu odhodlají a nenechají se manipulátory a provokatéry zavést tak daleko, až by pomýšleli na sebevraždu, zjistí, že mohou být skutečně opět šťastní. To není žádná nadsázka, můžete být šťastní, ale můžete i pomýšlet na sebevraždu, to skutečně může nastat, to duše, vnitřní dítě dělá, když je pod neustálým cizím negativním vlivem manipulátorů a provokatérů. Čím dříve zkusíte tento nový pohled považovat relevantní, tím lépe pro vás. Berte, nebo nechte být.

Pro někoho může být těžké třeba přestat pít. Jeho okolí mu opakovaně říká, že je to pod úroveň, že ten člověk je bez vůle, že by se měl snažit se zapřít a že všechno jde, když se chce. A když ne, tak je takový člověk prohlášen za neschopného, čímž se vyraší komplex méněcennosti a dost možná přejde v neurózu. Jeho život se mění v opakovaný cyklus pádu do deliria. Opět opakuji, před nikým se nemusíte ospravedlňovat. Jestli pocítíte nějakou potřebu jít na pivo, běžte, nemá smysl to nějak dusit, čím více se o to snažíte, tím horší budou následky. Proto když všichni okolo vám expertně radí, že se musíte silácky zapřít, nedělejte to, to je ta nejhloupější chybná rada, kterou v takové situaci můžete dostat.

Rovnou si domů kupte lahev, nebo lahve toho nejkvalitnějšího pití, co znáte, tím se pro vás výrazně sníží jakási subjektivní potřeba chodit pravidelně do hospody. Buďte fajnšmekr, vystavte sám sebe nebývalému komfortu. No a pak se stačí řídit tím, co je popsáno výše, nenechte působit na svou duši nějaké negativní tlaky. Dělejte něco, co máte rádi, vytvářejte něco, tvořte něco, co vás naplňuje. Lidé náchylní k takovýmto zlozvykům přesně tyto tendence mají, ale jsou potlačené, a doslova vysáté tím návykem ke zlozvyku. Uvědomte si jedno – čím více budete svou duši vystavovat pohledu na vaše dílo, jehož tvoření vás v tu dobu naplňovalo, tím méně se vám bude chtít chodit někam do nějaké putyky na horu ulice. A čím méně budete chodit do této putyky, tím více energie a času budete mít pro tvoření takového díla, a těšení se z něho. Vše se vším souvisí. Pořád nezapomínejte, že když ucítíte tu potřebu, bez jakýchkoliv zbytečných výčitek běžte.

Ještě si začněte vědomě regulovat užívání telefonů a sociálních sítí. To hodně pomáhá, nedovolte, aby vás kdokoli mohl kontaktovat kdykoli. Opět si uvědomte, že podobné záležitosti máte právo si určit dle vlastní vůle.

Společným jmenovatelem všech těchto situací je jedna věc – lidé mají manickou tendenci zasahovat do dění okolo sebe. Pokud si budete pamatovat, že každý zásah = ve výsledku zlo, postupně se naučíte si na to dávat pozor a naleznete určitě i vhodná řešení tak, abyste dění okolo sebe mohli nechat proudit, aniž byste museli příliš zasahovat. Pamatujte si, že to není vůbec nutné, ba je to dokonce škodlivé.

Takže chcete-li léčit duši, musíte ve skutečnosti léčit to, co je poškozené ve vašem rozumu a začít rozum učit naslouchat duši. Duše je v naprostém pořádku, ta totiž křičí vždy naprosto oprávněně. Ale nemusí jen křičet, může vám úplně změnit život tak, že už se nikdy nebudete cítit nešťastní, ale vždy jen dobře až perfektně. S chutí do toho!

2 komentáře: „Léčíš-li duši, leč rozum

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *