Požadavky GGeneration na pravici

Během válečného období, od první světové války až po rozpad SSSR docházelo k naprostému překroucení toho, co to znamená být pravicově založeným člověkem a co to jsou vlastně pravicové ideály. Dnes si pod tímto pojmem představujeme úplně něco jiného, než jak tomu bylo koncem 19. století. Rozhodujeme se proto nabídnout čtenářům renovovanou vizi pravicového smýšlení z těchto dob a přenést je na aktuální potřeby. Věříme, že přesně tato vize může vést k jiným, přesvědčivým výsledkům. Budeme-li se bavit o pravici, budeme tím mít na mysli liberální pravici v intencích klasického liberalismu (libertarianismu).

Bezpečnost

Bezpochyby, bezpečnost je tou první a poslední věcí, kterou by se stát měl zabývat. Je to naprosto kardinální téma, protože jakmile se pocit bezpečí snižuje, prudce klesají také automaticky volební preference aktuálně vládnoucí strany. Bezpečnost je v liberálně pravicové ideologii bezpodmínečně na prvním místě! Musí nejen bránit občany před vnějšími hrozbami, ale zároveň chránit občana před jakýmikoliv újmami na zdraví a soukromém vlastnictví před zločinem. (Podrobněji rozepsáno: Stát jako nezbytná instituce násilí; Vize a obrana liberálního státu)

Ekonomická situace

Ekonomická situace poměrně úzce souvisí s kvalitou bezpečnosti. Snaží-li se stát být ekonomicky aktivní, je to vždy na úkor kvality bezpečnosti. Stát se zabývá všemožnými intervencemi jak do podnikatelského řádu, tak i do měnových záležitostí a investic. Čím více to stát dělá, tím více zapomíná na bezpečnost. Stát by se správně neměl angažovat v žádné části veřejného života, tedy ani v jeho hospodářské oblasti. Státní činnost v ekonomice je mrhavá, bezúčelná, to samé lze říci i o státních investicích do zdravotnictví, sociálních zařízení, školství, čehokoliv. Čím více nechává lidi volně podnikat, tím rychleji rostou mzdy, platy a vůbec zisky pro všechny v daném společenství. Hospodářský svět bez státních intervencí, je světem bez privilegií a tedy i světem bez nedostatků. Je to svět ekonomické svobody pro každého. Bohužel v současné době spějeme opačným směrem, podnikání stát ztěžuje, a novým podikatelům se do ničeho vrhat nechce, protože vládní nařízení je dostatečně odstrašují. To však znamená zhoršení podmínek pro celek, tedy i pro zaměstnance. Příklad takového omezování ekonomické svobody: EET

Kontrola a řízení – státní správa

Minimální! V liberálně pravicovém pojetí státu je naprosto nepřípustné, aby úředníci měli takové pravomoci, jako mají dnes. Dnes mají v podstatě zákonem povoleno šikanovat občany v mnoha směrech. Je nepřípustné, aby stát mohl požadovat po občanovi informace jakéhokoliv druhu. Přitom občan se o státu může informovat jen velice málo. Pokud se stát angažuje ve veřejném životě, zejména v tom hospodářském, pak nutně úřady rostou a vznikají stále nové kvůli kontrole a manipulaci s prostředky. To je nepřípustné! S rostoucími náklady, které úřady představují, se rapidně zvedá výše daní. V úřadech však skutečné náklady nepředstavují jen platy zaměstnanců, ale i nekontrolovatelná, takřka nepostihnutelná korupce. Pokud lidé budou schopní převzít zodpovědnost za svůj život, a nenechají se nad svou bičovat úřady, pak peníze, které stát občanům jen tak bezesmyslu bere, si budou moci nechat ke vlastnímu užitku. Jinými slovy liberální pravice stojí za tím, aby se počet úředníků omezil na minimum a aby se tak snížily daně.

Svoboda

V klasickém liberalismu je svoboda definovaná rovnoprávností. Můžete vše, co nijak neporušuje práva vašeho bližního a tato práva mají stejnou váhu a význam, jako ta vaše. Podmínkou k uskutečnění tohoto ideálu je výrazné omezení byrokracie – úřadů. Takto pojatá svoboda staví do popředí individualitu jedince, což má velmi příznivé následky pro rozvoj jak v obchodních oblastech, tak i vědecko-technických i ve školství. Individuální nápady jsou jedinečné a je důležité mít možnost je realizovat, zavádět, a pomáhat těmto nápadům k realizaci i přes konzervativní většinu a hlavně přes co nejmenší byrokracii. Bez individuality není pokrok a bez pokroku je nedostatek všeho. Jestli má člověk mít skutečnou svobodu, musí být stát jako takový absolutně minimalizován. Více: Vize a obrana liberálního státu.

Komunikace a doprava

Stát by se neměl angažovat na stavbách jakýchkoliv komunikací, protože má velmi omezené možnosti k určení užitečnosti takových investic. Stavby silnic a dálnic se dnes podobají spíše mastnému gestu, které má přitáhnout pozornost a zároveň voličské hlasy. Je to hazard s penězi, které jsou vybrané od občanů prostřednictvím daní. Výstavbě a provozu všech komunikací se mohou bez problému věnovat soukromé firmy. Ty budou mít vždy co největší zájem na tom, aby spoje těchto komunikací byly udržované v co nejlepším stavu a aby byly vystavovány v co nejkratším čase. Je to logické, neboť zájmem soukromých firem je zisk. Pokud by se o výstavbu a provoz stará státní byrokratický aparát, bude se jeden krátký úsek silnice stavět rok, což dnes ostatně můžeme pozorovat. Pokud se přestane stát účastnit na stavbě a údržbě komunikací, bude to znamenat velký přísun pro občana – další velké snížení daní. Což je cílem klasického liberalismu vůbec – uvolnit možnosti a potenciály pro jednotlivce, které jsou nezodpovědně svázané v daních.

Zdravotnictví a pojištění

Konec povinného pojištění a konec státního zdravotnictví! Když máme dané pojištění (a to i sociální) za povinné zákonem, pak se pojišťovny nijak podstatně neliší od úřadu, o kterých platí opět dvě věci – bují a je v nich nekontrolovatelná korupce. Pojistné také pak mají spíše charakter daně. Dochází nutně k tomu, že pojištěnec je nevědomě okrádán a dostává „standartní“ péči, kterou by jinak mohl dostat za podstatně nižší hrazenou částku. Blíže jsem to vysvětlil v tomto článku: Beze smyslu – zdravotní a soc. pojištění. Je nezbytné, aby se pojištění stalo dobrovolným, aby si občan mohl informovaně, z vlastního vědomí, vybrat pojistný program, který by mu nejlépe vyhovoval. Popřípadě je pro občana dobré mít možnost být v danou dobu nepojištěn, pokud si je z vlastního přesvědčení jistý, že pojištění nepotřebuje.

Pojišťovny musí být vystavený konkurenčnímu tlaku – tím se zamezí korupci a výrazně zlepší nabízené služby klientům. To samé platí pro jakékoliv zdravotnické subjekty – ordinace, či nemocnice. Musí být v soukromých rukou a ne ve státních. Jen pokud budou v soukromých rukou, budou pět vystaveny konkurenčnímu tlaku a budou se snažit poskytnout klientům – pacientům co nejlepší služby za co nejpřijatelnější ceny. Tyto služby buď jsou hrazeny pojišťovnou v rámci dobrovolného pojistného programu, nebo přímo, bez pojišťovny, klientem (tak to úplně běžně funguje na Novém Zélandu).

Školství

Zrušit povinnou školní docházku! Bude to znít sice zvláštně, ale povinná školní docházka je v mnohém příčinou mnohých nepokojů, jak uvnitř národa, tak i na mezinárodní úrovni. Blíže o tom je pojednáno v tomto článku: Nebezpečí od školství a pojem povinnosti.

Budete-li nutit děti do vzdělání, je naprosto jisté, že pro něho to vzdělání nebude mít vůbec žádnou cenu ani po jeho dokončení, nebude mít k němu totiž žádný vztah. A pak, vůbec celé státní školství se míjí smyslem, protože se v podstatě o vašeho potomka nestarají učitelé, ale úředníci. Jakmile děti chodí do školy a nebaví je to, nemá to smysl. Většinu učitelů ve státních školách dnes skutečně nelze považovat za plnohodnotné učitele, kteří by brali svou práci ze srdce vážně. Výsledky při maturitách to jen dokazují.

Cílem liberální pravice by mělo být postupné odstátňování škol s ohledem na ekonomickou situaci rodin, aby si soukromé vzdělávání dětí mohly dovolit. Opět, soukromé školy, které jsou vystavené konkurenčnímu tlaku jiných škol, se budou na 100% snažit vyhovět požadavkům klienta – žáka. Takové školství bude moci více rozvinout individuální vlohy, více rozmístit studijní úsilí vhodně podle toho, co žáka skutečně zajímá a čím by chtěl vážně v životě být (sám, dobrovolně). A tehdy má škola a vynaložené náklady na ni skutečně smysl.

Bohužel, toto tu dnes nemáme a toto tu vážně chybí. Dnešní školy jsou masovými továrnami na psychicky postižené absolventy, kteří neumí určit sami sebe, co by v životě skutečně chtěli. Nejsou odolní vůči manipulaci, jsou psychicky zranitelní. Nejhorším postihem tohoto je komplex méněcennosti. Žáci jsou masově vedení pro potřeby někoho jiného – státu a jeho průmyslu. Lépe být negramotný, než být psychickým mrzákem pro nic. V takovém zřízení není místo pro individuální tvořivost a to liberální pravice musí zásadně odmítat.

Pomoc a jiné druhy pojištění

V zásadě může být celý sociální systém krytý dobrovolným pojištěním, avšak máme zde i lidi, kteří se o sebe nedokáží postarat – nejsou (nemohou) nijak ekonomicky aktivní, ale potřebují pomoc. V takových případech je přípustná nepřímá dotace státu pro nevládní organizace, které se starají o různé legitimace takto postižených, či vysloužilých osob. Stát se nesmí přímo starat o lidi, musí to jít přes nevládní organizaci. O lidi se totiž musí starat lidé, jakmile se o lidi začne starat stát, je to hrůzostrašné – stát je na tomto poli velmi neefektivní, neosobní, drze arogantní – bezohledný.

Důchody

Snížit věkovou hranici pro odchod do důchodu. Máme mnoho profesí, které nelze vykonávat plnohodnotně, se zdravým tělem, či myslí velmi dlouho. Pak se stává to, že si platíte pojištění na důchod, ale nedožijete se ho a to co jste státu odevzdávali, propadne jemu. No není to do nebe volající drzost?! Při dobrovolném pojištění by tyto peníze mohly přejít nějakým vhodným způsobem na potomka avšak hlavním cílem je udržet člověka naživu, stále činného v systému, i když ve výslužbě! Je jasné, že při delších důchodech by mohly mít pojišťovny částečný problém s vyplácením důchodu – zde je opět mohou krýt plně transparentní nevládní organizace nepřímo dotované státem.

Daně

Z toho všeho vyplývá, že daně budou v takovém systému nesrovnatelně nižší a bude s nimi nakládáno účinněji, smysluplněji. Z daní jsou hrazeny výhradně bezpečnostní složky a nevládní organizace, které pomáhají potřebným a vyrovnávají menší odchylky v soukromém dobrovolném pojistném systému. Je nezbytné, aby občan státu měl přístup k informacím, jak je s těmito daněmi pro nevládní organizace nakládáno.

Zahraniční politika

Přestávat používat sankce jako nástroj k udržování míru. Historie může poukázat na řadu případů, kdy sankce válce nezabránili, ale právě naopak, urychlily její příchod. Sankce patří mezi hlavní příčiny válečných konfliktů. Více zde: Ruský problém.

V liberalismu je je podstatný bezcelní systém, cla na hranicích státu nemají žádný smysl, neboť prodražují koupi výrobních prostředků a pak, budemeli proclívat zboží druhým státům, nemůžeme očekávat, že by ony snad pro náš export clo zrušili. Občan státu je v liberálním pojedí zároveň občanem světovým, je si vědom, že události mimo hranic státu ohrožují, nebo ovlivňují dějství uvnitř státu, což dnes můžeme dosvědčit hrozbou teroristických útoků. Kdyby vládli ve světě liberálové, už dávno by byla na blízkém východě pěchota a IS by dnes již neexistoval.

Co je vlastně pravice?

Zde vidíte ideální vzor toho, co by pravicová strana měla prosazovat. Tento vzor je vám nabídnut, abyste si mohli sami vytvořit své názory – jak moc se vaše favorizovaná strana blíží tomuto vzoru. Pokud usoudíte, že skoro nijak, budu s vámi souhlasit, protože toto je model postavený na čistém, státem nerušeném soukromém vlastnictví a volném tržním mechanismu – to nikdy žádná vláda dosud nedopustila. A ani nechce dopustit, protože soukromé vlastnictví se staví do cesty politikům a jejich chtíči po moci (ten je způsoben psychologickou změnou duševního stavu vládců). Jestli si lidé přejí takovýto svobodný svět, musí vyvíjet nátlak na vládnoucí stranu, aby z tohoto kurzu – ochrany soukromého vlastnictví – nevybočovala. Za tyto postoje bude Global generation, jakožto nevolená instituce vždy agitovat.

Samozřejmě mohou vyvstat dotazy, neváhejte, jen se ptejte!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *