Nuda a bezradnost. Jak vše vrátit k radosti?

O pudu sebezáchovy se říká, že to nejsilnější automatická tendence naší psychiky. Přitom počet sebevražd rychle vstoupá, v roce 2020 to bude již 1,2 miliónů dokončených sebevražd ročně. Tato čísla nám ukazují na to, že pud sebezáchovy není tím nejvyšším pudem v našem organismu. Co to tedy je?

Myslím, že na to mám odpověď. Mezi pudy má nejvyšší prioritu pud pro vědomé utváření své reality. Dává to smysl, protože u lidí, kterým se sebevražda nepovedla, se setkáme s výroky, které vyjadřují bezradnost, mají pocit, že v životě nic nemohou ovlivnit. Že život venku se jim děje nezávisle na tom, co si myslí, nebo nemyslí.

Teď si řekneme, jak s tím souvisí nuda. Když se člověk nudí, tak by chtěl něco dělat, ale neví co. Pár návrhů sice vždycky najde, ale většinou se na ně najde nějaké to „ale“, kvůli kterým se jich vzdáme. Náš  „zdravý“ rozum někdy zamítá i ty dobré příležitosti. Dalo by se říci, že to je křečovité držení světa pod krkem, protože se nám třeba nelíbí, že nevíme, co se může stát, bojíme se, že to nebudeme moci ovlivnit. Proto rádi hrajeme různé hry, protože tam docela dobře umíme předvídat, co se stane a můžeme prakticky okamžitě hru ovlivnit.

V momentě, kdy hrajeme, nuda mizí a vlastně nám tak trochu nahrazuje realitu. Místo toho, abychom ovlivňovali realitu, ovlivňujeme hru. Nuda je tedy projevem onoho pudu pro vědomé utváření své reality. Mám spoustu přátel, kteří si myslí, že svou realitu mohou jen velice málo ovlivnit, a mají také všichni jedno společné – rádi hrají hry na PC. Je to únik od zodpovědnosti žít aktuální život a přemýšlet nad tím, jak ho žít. To je ale pochopitelné, avšak ve světle těch nejnovějších poznatků vám mohu nabídnout možnost, jak lze realitu ovlivnit.

Nepochází to jen z dob nejnovějších, ale i dávno minulých, teprve v současné době se vše podařilo sjednotit do jednotného obrazu, kterého lze již skutečně prakticky využít. Budeme přeskakovat hlavně z dokumentů jako je „Tajemství“, „Co my jen víme?“ a ještě využijeme autora knih „Ovlivňování reality“ od V. Zelanda.

Je pravděpodobné, že někdo z vás již Tajemství viděl, zkusil a nefungovalo to, mě také ne. Na úplné pochopení jsem potřeboval kombinaci všech tří zdrojů.

Začínáme

Tento způsob ovlivňování reality se přímo zakládá na třech pilířích. Zaprvé, myšlenka má skutečnou moc, se kterou působí na hmotný svět. Zadruhé, vždy když jsou ve spolku dva nebo více lidí, objeví se mezi nimi program energetické povahy, tento program nazývá V. Zeland jako „kyvadlo“. A zatřetí, aby člověk vůbec mohl prozřít a používat tuto metodu ovlivňování reality, musí se zbavit, či minimalizovat komplex viny a méněcennosti (má to téměř každý, jen si to lidi nechtějí přiznat).

O komplexu viny a méněcennosti jsem již psal, nebudu to tu rozebírat. Začneme druhým bodem, kyvadlem. Kyvadlo je obdoba vazeb mezi atomy a molekulami. Vazby mezi molekulami řadí tyto molekuly do nějaké mřížky. Totéž dělá kyvadlo se živými tvory. Kyvadlo není moc inteligentní, má za úkol jen vést skupinky k tomu, aby se zvětšovaly a co nejvíce udržovaly, a zde začíná první příčina, kdy si jednotlivec připadá, že nemůže nic ovlivnit.

Kyvadlo se staví do cesty člověku, který chce vytvořit něco vlastního. Něco neobvyklého. Kyvadlu jde o energii, je to program, který je jakoby energií živen. Živí se energií myšlenky, myslím, že je to pro vás něco neobvyklého, energii myšlenky prozatím berte jako fakt, vysvětlím ji později, níže. Kyvadlo nechce připustit nějakou nesourodost, mohlo by to narušit jeho stabilitu a společnost by se mohla rozpadnout. Proto každý, kdo nějak chce vystoupit a myslet jinak bude zastrašen, nějakým druhým členem v tomto daném společenství. Funguje to všude, v rodině, ve firmě, škole i církvích.

Rádo vyvolává konflikty. Z těch mu jde hodně energie na účet. Někdy za vámi přijde někdo, třeba z rodiny a začne skoro bez důvodu provokovat a chce se hádat. Člověk si nesmí myslet, že za něco může on sám, ze všeho nejdříve musí předpokládat, že hádka začíná kvůli stavu nepohody toho druhého. V psychologii se tomu říká projekce, vy jste na něco naštvaní a dáváte za vinu ostatním. Od té doby, co jsem toto pochopil, již jsem snad do žádné hádky nevklouzl, nereaguji, to je jediná možnost. Protože přesně to kyvadlo chce, chce vyhrotit konflikt, aby získalo naši energii.

Vrátíme se k záměru, pro kyvadlo by bylo nevýhodné, kdyby někdo měl své vlastní cíle. Proto vám všichni členové daného společenství říkají, že musíte být jako oni. Dokonce k tomu zneužívají váš pocit viny. A vy se dál bude trápit, mít problémy, na tom se kyvadlo přímo pase, na energii myšlenek, které jsou s tím spojené. Pak vás třeba sem tam něco napadne, s nadšením to chcete probrat s ostatními v tomto společenství a oni vám řeknou, že to je špatně, že to zase musí být tak a tak, a ne jinak, a celý cyklus se opět děje znovu. Nebo se dostanete do kontaktu s někým, kdo vás z pozice autority bude napomínat, nebo slovně napadat.

Takto se člověk nikam neposune, jen upadne do skutečné deprese, nebo neurózy. Takto nás společnost a její program, kyvadlo, řídí, ve společenství však žít musíme pořád, jen jedna věc se musí změnit a to ta, že se začneme konečně řídit sami. Vše může být stále stejné, v práci nemusíte podávat výpověď, stále můžete být ve škole. Stačí jen v situaci, ve které byste se měli cítit hrozně, protože si to kyvadlo přeje, si to nesmíte brát a obrátit to v pozitivum. Zdá se to těžké, ale člověk se to může naučit, je to vážně jen o tom, co se děje v hlavě.

Chci ještě poznamenat, že si nemyslím, že jsou kyvadla špatná, jen my jsme v průběhu dějin tak nějak zapomněli, že musíme být zodpovědní sami za sebe a ne pořád hledát chybu a radu někde jinde, než ve svém uvažování. Posloucháme, reklamy, televizi, čteme moudra v Bibli, na Facebooku, ale co naše srdce, jeho se neptáme, jestli se mu něco líbí. Nedíváme se na svět vlastníma očima, ale skrze síto idejí, které vymyslel někdo jiný a které nám brání vidět celou pravdu. Dokud budeme spoléhat jen na ideologie, které někdo vymyslel, tato síta, nikdy nebudeme mít vlastní cíl (A když si člověk myslí, že ví co je pro všechny nejlepší, tak je soudí, nikdy nesuďte! Tím začíná konflikt.). Měli byste mít možnost vidět, to co chcete. To je základ celé této metody, musí si to člověk uvědomit a dávat pozor na myšlenky, postupně se všechno začne měnit, ale jak to zařídit?

Prozatím jsme se bavili jen o obraně vůči kyvadlu, které cupuje naše odhodlání mít se dobře na malé kousíčky. Přecházíme k prvnímu pilíři – myšlenka má skutečnou moc, se kterou působí na hmotný svět.

Podíváme-li se na dokument Co my jen víme, pak budeme vědět, že náš mozek, nedělá rozdíl mezi tím co je uvnitř nás a co venku. Což je zvláštní, může to znamenat totiž jednu velmi zajímavou možnost – že naše mysl a prostor okolo nás, ten svět okolo nás, jsou jedno a totéž. Je to šílené? Ano je, ale proč to neověřit?!

Víte, je tu jeden fakt, víme s naprostou jistotou to, co nechceme, pořád si to opakujeme a skutečně pozorujeme, že se nám i děje to co nechceme. Ale to, co bychom skutečně v životě chtěli, to je pro nás záhadou. Představte si ale, že máte na účtu třeba 500 miliard korun. Věděli byste, co chcete, abyste se cítili skutečně šťastní? Ano, řeknete, auto a parádní dům, ale to nám říkají kyvadla, abychom je kupovali. I když si všechno toto koupíte, stejně vás to omrzí, co skutečně chcete?

Myšlenky skutečně tvoří realitu, to jak se na svět budete dívat, tak takový bude, v dokumentu Co my jen víme, uvidíte, že to je již vlastně vědecky prokázáno. Jedna z největších kapacit minulého století, Niel Bohr, přiznal, že vlastně to co o přírodních zákonitostech víme je výsledkem samotného procesu našeho pozorování. To je fascinující výrok! Znamená to, že realita není jen taková, že by jenom byla, ale je přesně taková, jak se na ni rozhodneme dívat.

Podíváme-li se na dokument Tajemství, zvýrazňují tam hlavně jednu věc a to tu, že to co si přejeme si máme říkat a přemítat v přítomném čase. Že se to děje teď anebo že tu věc, kterou chcete, již máte. A opět, povšimněte si jednoho faktu, skoro vždy, když na něco nadáváme, děláme to v přítomném čase! „Ta věc je na hovno!“, „Ten svět jde úplně do řiti,“ a podobně, to jsme všichni zvyklí dělat, ale říci, že „Svět je krásný a má mě rád.“, to nás tolik říkat nenapadne a vlastně, říkat to nám připadá trochu absurdní. To se musí změnit. Toto je ta pravá hra, kterou musíme hrát.

Ve skutečnosti už jen to, když si řeknete, že „Svět je krásný a stará se o mne“ a připomenete si vůni květů a užitečnou existenci stromů a lesů, už to udělá mnoho. Osobně si vždycky vyvolám pocit, který jsem měl, když jsem dostal, nebo dosáhl něčeho, co mě potěšilo a souběžně si říkám svou tezi o světě v přítomném čase. (Na dokumentu Tajemství je špatná jedna věc a to ta, že se zaměřuje na peníze, peníze do života přitáhnout nelze, jsou imaginárním lidským pojmem, věc a situaci však přitáhnout lze.)

Smyslem vašeho života není ten, abyste tu trpěli, ale abyste ho prožili s radostí a tvořili. Nyní můžete tvořit s pomocí myšlenek lepší svět. Tradiční křesťané si myslí, že když se budou chovat tak, aby je Bůh neodsoudil, že když budou žít chudým, prostým životem, že je za to Bůh odmění. Máte svůj život obětovat, pro Boha a pro ostatní, protože jste hříšní, tedy viní, ale je to skutečně Bůh, o kom si myslí, že to mluví? Jak jsem již psal, kyvadla využívají povitu viny k manipulaci. To není Bůh, to je rouhání! O tom, proč jsem se vzdal tohoto tradicionalismu, jsem napsal v tomto článku. To, čím si jsme naprosto jistí, je život tady a teď, nemůžeme hovořit o něčem po životě, když pro něco takového nemáme ani ten nejmenší důkaz.

Když si budete říkat, že svět je krásný a prožívat to s vyvolaným pocitem, zjistíte, že se vrací do světa ty barvy, které jste viděli jako malé děti. Barvy světla zase budou teplejší a ta radost ze sněhu a ze všeho možného se vrátí. Svět je něco jako malé dítě, poslechne vás vždy, když mu řeknete, že je hnusný, a bude hnusný a naopak.

Vše se to zdá být absurdní a neuvěřitelné, pamatujte na jedno, nechci vás přesvědčovat, chci vám tuto možnost pouze nabídnout. Uvidíte sami, jestli na tom něco je. Nic měnit nemusíte, jen začnete vědomě kontrolovat to, na co myslíme.

Toto stačí většině lidí, ale co to posunout o úroveň výše? V mysli můžete mít celou virtuální realitu, podle sebe. Nemusí být však přesná, může se jednat o obrysy, je hlavně důležité na této realitě zachytit váš vztah k těm věcem, které chcete. Můžete si třeba vybrat i zaměstnání, které chcete. Problém však je zjistit, co chcete. A to je skutečná hra života. A to je taky jeho zajímavost, v tom, jak to vlastně celé dopadne, co všechno jsme schopní vymyslet a vytvořit.

Hlavní je zjistit, jestli se vám ta myšlenka, obraz, který si v mysli předhazujete, jestli je to to, co chcete. Když si něco představujete, musíte sledovat srdce, co říká, jestli se raduje a říká „Jooo, to by bylo úžasné!“, nebo jestli duši musíte přemlouvat. Jestli se snažíte v něčem, naprosto absolutně v čemkoli, přemluvit, není to váš cíl, není to vaše vize, je to vize kyvadla.

Člověk si přeje nějakou magickou věc, která by mu vždycky řekla, co je dobře, ale zapomíná na to, že už to má, a je to právě to srdce. Když rozum ví, že je to dobré a duše taky, tak tehdy to začíná, ovlivňujete realitu tak, jak si přejete. Když rozum ví, že je to špatné a duše to ví také, ovlivňujete realitu tak, jak si nepřejete ji ovlivňovat.

Celé je to hezké, ale staví to na jednom postulátu – na energii myšlenky, myslím, že člověk má o tom všem nejvíce pochybností právě z tohoto důvodu. Co je myšlení? Odkud se berou myšlenky? Nikdo neví, teprve na popud myšlenky začnou v mozku elektrické vzruchy a ty pak dále vysílají signál k tomu, aby se tělo pohybovalo. Už to je zajímavé, nevíme, odkud se myšlenka bere, a víme, že ovládá tělo, ale můžeme to samé tvrdit o prostoru mimo tělo? V dokumentu Co my jen víme, je popisován experiment, ve kterém mnoho lidí meditovalo a následkem toho bylo snížení kriminality o 25%. V knihách V. Zelanda je popsán zvláštní experiment, kdy měřili elektrochemické reakce jedné rostliny na jednání člověka. Rostlina byla schopná rozlišit nepřátelskou myšlenku! Tato reakce byla přímo zaznamenaná na přístroji. Takových obdobných experimentů je mnoho, stačí pohledat.

Toto je ten skutečný aparát, kterým lze ovlivňovat realitu, ale nepůjde vám to snadno, dokud se nezbavíte komplexu viny a méněcennosti a ještě jedné věci – iluze o jistotě. Napsal jsem již o tom, tak si můžete rozkliknout odkaz, je to totiž něco, co vůbec neexistuje, život je totiž pohyb, ne jistota. A ještě jedna věc, nezahazujte tuto možnost hned, chvíli to trvá, než se změna vědomí projeví.

Svou vysněnou realitu je důležité pořád mít před zrakem naší mysli. A nedovolte „zdravému“ rozumu (protože jsme odmalička poučováni, že svět funguje jinak), aby zavrhoval příležitosti, které se budou zdát jako z jiného světa, ale mohou vát popostrčit k cíli. Mnohem více pozorujte, co dělá myšlenka (a na co myslíme) a zároveň mnohem méně zasahujte vlastními silami. Funguje to, i když nevíte, co a jak se má stát, aby nás to k cíli dovedlo. Nevíme mnohé, ale tím se trápit nemusíme, ale to, co bychom si přáli, to bychom asi vědět měli, alespoň to.

Opět zopakuji, když si uvědomíte, že jde vlastně jen o snahu změny myšlení, tak si také uvědomíte, že to vlastně je prosté, můžete to zkusit, nic vám to neudělá, žádné náklady se neobjeví, avšak nemusíte. Vše se může jen zlepšit. A já si tehdy, když jsem to pochopil řekl: „Tak proč ne?“. Je to sice padlé na hlavu, jako sama kvantová fyzika, ale žít život, o kterém si myslím, že ho nemohu ovlivnit je pro mne ještě padlejší.

3 komentáře: „Nuda a bezradnost. Jak vše vrátit k radosti?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *