Věda, víra a dogma

Jsou věda a víra v rozporu? Představme si takového A. Einsteina, nebo kohokoliv jiného, kteří dokázali, že naše mínění o přírodě je mylné a že to může být přeci jen úplně jinak, tak jak by to toho největšího odvážlivce ani nenapadlo. Z toho vyplývá, že k tomu, aby tito vědci svou domněnku dokázali, museli v ní přeci věřit. To je víra všeobecně a není to nic jiného. Dnes člověk, který slyší slovo „víra“, automaticky ohrne nos, neznajíc význam toho slova.

Potom tu máme dogma, to už v rozporu se samotným principem vědeckého bádání v rozporu je. Dogma je nějaká ideologie, kterou si zvolíte a říkáte, že o ni nelze pochybovat, že v ni lze jen věřit. Často staví na nějakých tvrzeních, které prostě platí a nelze je nijak dokázat, nelze je vyvrátit a ani potvrdit. Sem můžeme zařadit většinu tradičního křesťanstva, jakákoliv diskuse o věrohodnosti a autenticitě jejich svatých písem je nepřípustná. Zkusit to můžete, ale sami ucítíte, že se ve vzduchu začne pomalu ale jistě zvyšovat napětí. Toho člověka začnete dostávat do pasti a může být v oboru vzdělanější sebevíce, když otázkami budete stále směřovat k okamžiku, kdy, kým a za jakých podmínek byla tato písma napsána a zda nebyla v průběhu staletí upravována. Jednoduše nebude vědět – nikdo to totiž neví.

Mezi tradiční křesťany jsem patřil, ale jednou mě začala vážným způsobem trápit otázka svobodné vůle. Dogma nemůže být v souladu s vědeckým přístupem,  jelikož něco uznáte za absolutní pravdu, a dokonce bez důkazu. To vám bere možnosti k řešení, máte omezený prostor pro hledání argumentů, pokud říkáte, že jen ty představy, kterým „věříte“ jsou jediné možné v reálném světě. Všechny ostatní možnosti následně odpadají, jsou zavrženy a to je v rozporu s vědeckým zkoumáním. Jen připomínám, že se to týká všech dogmat, i mezi vědci jsou lidé, kteří dogmaticky věří v nějaké filozofické stanovy.

To svobodnou vůli vylučuje, křesťané říkají, že Bůh stvořil člověka se svobodnou vůlí, abychom nebyli jen roboti, kteří bezmyšlenkovitě poslouchají jeho příkazy a říkají, že to tak je a nelze o tom pohybovat. Vůbec si ale už neuvědomují, že Bible je algoritmus, programový kód, který mají za povinnost se učit a řídit podle něj život. Tato tvrzení jsou naprosto v rozporu.

Když se budete dožadovat vysvětlení, tak vám řeknou něco ve smyslu „Je tam něco špatného?“, nebo „Vše, co tam je, je v zájmu nejvyššího dobra!“, a třeba ještě „Je to snad málo?“. Všimněte si, že ve všech těchto odpovědích je nějaký hodnotový soud, které například reprezentuje slovo „nejvyšší“. Jedná se o manipulaci s lidským myšlením, když nedokážete svá stanoviska obhájit racionálně.

Domnívám se, že mnoho lidí, kteří berou takovou „víru“ vážně, trpí neurózou. Neuróza je autoterapie lidského mozku, který se snaží bránit cizímu vlivu. Je to duševně velmi bolestivý stav, podobný depresi. Domnívám se, že na vině je právě to, že takový člověk se snaží hledat odpovědi na své otázky někde, kde je možná nikdy nenajde, a proto začíná vidět ve všech činnostech ztrátu smyslu. Přitom ta odpověď může být přímo před vašima očima, ale dogma, které člověk vyznává, mu ji odmítá spatřit. Avšak v obecnějším smyslu tohoto postižení lze říci, že se naše mysl brání cizímu programu, který chce změnit náš přirozený vývoj.

Takto oslabenému člověku je snadné (například) dát z pozice autority příkaz ve prospěch někoho jiného a slíbit mu například odpuštění hříchů, že najednou bude zase lepším člověkem, když se pro druhé roztrhne. To je manipulace skrze komplex viny, toto konkrétně jsem popsal v tomto článku. Podobné manipulace se dějí i v komunitách, které s náboženstvím nemají nic společného, jen se k tomu používají jiné termíny.

Opakuji však, že víra není totéž co dogma. Třeba osobně nechápu, proč proti sobě jdou lidé na nože kvůli otázce vzniku vesmíru a života. Jestli to byl nějaký stvořitel, co vdechl inteligentní plán do vzniku vesmíru, nebo to bylo všechno jen dílem náhody během několika miliard let. Obě strany mají zajímavé argumenty, ale však ani jedna strana pro ně nemá jednoznačné důkazy, jedná se opět o srážku obou dogmat.

Osobně se mi líbí myšlenka inteligentního plánu, který by pocházel od nějakého tvůrce, ale je to jen moje domněnka, která se mi líbí, dokázat ji ale nemohu. Myslím, že by se měly oba proudy sjednotit v hledání odpovědi. Dokáží to, pokud jejich víra není dogmatická, pokud ukážou, že je skutečně jejich zájmem vědecky hledat pravdu. Bez této víry v nalezení odpovědi, o které sníte už předem, by nebyl vůbec žádný pokrok ve vědecko-technické, ale i humanitní oblasti. A ne jednou se vědcům stalo, že sami sebe při tomto hledání důkazu pro svou představu překvapili a zjistili, že to je třeba ještě jinak, ale tak jako tak, jejich účel hledání byl naplněn.

Instituce a asociace, které ve vás budily dojem, že jsou člověku ochotny kdykoliv pomoci, výměnou za malou službu, jsou mýtem. Jednou každý zjistí, že když má skutečný problém, že je na jeho řešení sám. Jsme ve skutečnosti na všechno sami, ale také to znamená, že si svůj svět můžeme tvořit samostatně. Jinými slovy, pokud přebíráme odpovědnost sami za sebe, máme možnost tvořit svůj svět, pokud odpovědnost necháváme na něčem jiném, nebo na někom jiném, pak nemáme ani právo dělat se se svým životem co chceme a jsme v přeneseném slova smyslu jeho vlastní majetek.

Člověk, který se má pustit dogmatu se najednou cítí osamocený, bez jakéhokoliv řádu jako pevné půdy pod nohama. Jeden člověk mi to popsal jako „vzduchoprázdno“. Takový člověk je navyklý na nějaké představě „jistoty“ a myslí si, že automaticky ví, co je správné (bez logického důkazu). Život ale není jistota, život je věčný koloběh, pohyb. Nesmíme se bát vyjít ven a poznávat svět vlastníma očima, na to ty oči máme a nikdo jiný to za nás neudělá. Samozřejmě platí to, že čím více se člověk rozvine, pozná sebe a pozná své okolí, tím snadněji je schopný své problémy řešit. Tak to je, kdo nevěří, ať nechá být. Zde si najde člověk svůj směr a jen jeho srdce ví, co je pro něj dobré, to také za nás nikdo neudělá.

Kdybych měl říci, co je skutečně na světě správné, tak řeknu, že nevím a nebudu se za to stydět. Časem se stejně odpověď vždycky nabídne sama.

1 komentář: „Věda, víra a dogma

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *