Vize a obrana liberálního státu

Liberalismus je politický směr, který vznikl na základě vědeckého zkoumání zákonitostí ve společnosti. Jeho nejhlavnější doménou je rovnost lidí před zákonem. Z této domény přirozeně vzniká i právo občana vlastnit majetek. Liberálně uvažující občan není jen občanem svého národa, ale také celosvětovým občanem, má zájem na tom, aby všude vládl mír, protože jen národy, které žijí v míru, jsou přístupné mezinárodní spolupráci (díky počátkům mezinárodní spolupráce přestali lidé v Evropě trpět hladomorem). Vládl v 18. a 19. století, na sklonku toho 19. století začali na celém světě přebírat vládu antiliberální strany, zejména socialisti. Přesto však je liberalismus viněn z těch nejhorších zločinů proti lidstvu 20. a 21. století. Budeme se zabývat současným děním.

Liberalismus byl v průběhu minulého století hodně pomlouván dřívějšími režimy, dnes je v myslích lidí zapsán jako nesmyslná nauka, která hlásá svobodu bez omezení pro všechny. To je největší lež o liberalismu. V liberalismu je nadevše postavený princip rovnoprávnosti, s níž je ten špatný význam svobody člověka omezen. Jakmile někdo překračuje hranici rovnoprávnosti, nastává úloha státu, jakožto organizace ke své funkci využívající násilí, chránit lidi před nedovoleným asociálním chováním. Člověk, který se z nějakých neznámých důvodů rozhodne škodit druhým, musí být stejně přiměřeným způsobem zneškodněn, jinak to dělat nelze a to je skutečná a zároveň jediná úloha státu v liberalismu. Existencí této státní organizace, která chrání občana před asociálním chováním, se liberalismus výrazně liší od anarchismu.

Nyní se bavme o tom, proč naše parlamenty zažívají krizi. Liberální vláda, je díky rovnoprávnosti, vládou pro všechny lidi bez rozdílu, avšak antiliberální strany (socialisti, agrárníci, zelení a všechny ostatní), se snaží vládnout v koalicích, proto vedení všech lidí k blahobytu nikdy nesplní. Proč? Protože každá antiliberální strana je jiná, podle toho, kterým voličům chce dělat radost. Každá z nich je zaměřená na určitý úzký okruh voličstva, kterému chce poskytovat výhody, privilegia. Privilegia měli za imperialismu například šlechticové na úkor tvrdých nelidských podmínek poddaných. Asi chápete, že to je v rozporu s rovnoprávností.

Vzhledem k tomu, že se každá taková strana zaměřuje na zájmy určité skupiny, nikdy nebude dostatečně silná tak, aby mohla vládnout tak, jak by měla. Když sestaví koalici, dostane se do vztahu s nesourodým partnerem, který hájí opět zájmy nějaké užší části obyvatel, ale úplně jiné. Zájmy koaličních partnerů se střetávají a to je důvod, proč vlády složené z antiliberálních stran nefungují. Protože se se také děje to, že strana, která vyhraje volby, se stává mnohdy opoziční stranou ve své koalici (musí vysvětlovat, proč nenaplnila to, co slíbila). Pak je jasné, proč se občané stávají bezradnými, pokud jde o demokracii, protože jsou voleny strany, které se svým volebním programem lákají jen část obyvatel, a proto nikdy nedokáží vládnout celému národu. Nesplňují tedy tu službu, kterou my po nich požadujeme. To se odborně nazývá parlamentární krize.

Falsifikace významu liberalismu vychází také z toho, že tyto antiliberální strany používají ve svých programových prohlášeních slovo „liberální“. Je to poněkud pokrytecké, protože antiliberální strany získaly postupně svou moc jen díky kritizování liberálních zásad, jejich vlastní ideologické tělo bylo dotvořeno až o něco později. Musíte uznat sami, že kritika bez nástinu řešení, je skutečně kritikou bezpředmětnou. Antiliberální strany následně zjistili, že se zbavit mnoha liberálních zásad nemohou a proto je přidali do svého programového prohlášení. Jak již jistě chápete, nečinili tak z milosti nad občany, ale ze zoufalé nutnosti a donucení.

Tak se z antiliberálních stran staly kamufláží liberální strany obhajující liberální demokracii čistě z pokryteckých reklamních důvodů. V USA kvůli tomu ten „pravý“ liberalismus přejmenovali na libertarianismus, aby ho nějakým způsobem odlišili od socialisticky smýšlejících útvarů, které o sobě říkají, že jsou liberální.

Ludwig von Misses, geniální učitel ekonomie minulého století píše:

„Podle liberálního pojetí spočívá jediný úkol státního aparátu v tom, aby zaručoval ochranu života a zdraví, svobody a soukromého vlastnictví proti násilným útokům. Vše, co je nad to, je zlo.“

Antiliberální strany, hájící zájmová privilegia užší skupiny občanů zasahují do přirozeného běhu všech věcí tak, aby zvýhodnili toto užší voličstvo v naplňování svých potřeb. Například budou zlevňovat nějaký typ výrobků, o kterých si myslí, že jsou pro ně důležité. V důsledku toho vzniká tisíc problémů, zboží, které mělo být přístupné, přístupné nebude, bude ho kvůli zvýšené poptávce nedostatek, dojde ke snížení platů všech těch, co musí výrobek vyrábět pod cenou a aby dělníci z výroby neodešli jinam, sníží se předpisem všechny platy v okolí v jiných podnicích. Jakmile něco považujete za důležité, chcete vše maniakálně řídit a kontrolovat, tím také masivně narůstá byrokracie, kterou stát neumí uhlídat. Prostě to neumí! Není k tomu žádný známý exaktní prostředek. Ale zaplatíte si ji. S úřady roste korupce.

Těch problémů je víc, byl to jen příklad, pokud se stát zabývá maniakálním řízením všeho, přestává se důsledně zabývat bezpečností, protože se snaží udělat dojem skrze státní prostředky (třeba vaše daně), udělat dojem na voličstvo. Krize v tomto vrcholí tehdy, kdy se země dostane do nebezpečí a prokáže se slabost vlády v naplňování jejich nejzákladnějšího úkolu. Celý politický systém se začíná hroutit, vzniká velká nedůvěra. V očích občana demokratický stát selhal, který jako takový, má existovat právě k ochraně občana před nebezpečím.

Například nepokoje a kruté boje na blízkém východě jsou zapříčiněné špatností koloniálních dob. Jsou to místa, který by měla být pod dlouhodobým mezinárodním dohledem, aby se hlídal celosvětový mír.  Na místo toho se z vedlejších pohnutek vlády celého světa na tento úkol úplně vykašlaly a nechali tam rozrůst hrozbu jménem Islámský stát, který vyvolal proud uprchlíků, mezi kterými se skrývají teroristé. Mír je zájmem všech a proto všichni by se měli soustředit na to, aby takové hrozby nerostly, vzájemné obviňování se, kdo za co může, to nikdy nic nevyřešilo. Na toto chování můžeme jen doplatit. Při každém porušení rovnoprávnosti by se mělo zasáhnout a srovnat síly ihned. Protože, jak píšeme výše, občan je v liberalismu brán jako světový občan.

To se liberálnímu státnictví stát nemůže, protože jeho jediným úkolem je právě bezpečnostní role. V důsledku toho, že odmítá privilegia a na slunce vynáší rovnoprávnost, se nezaneprázdňuje bezúčelnými zásahy do přirozeného společenského a ekonomického řádu země.

Dnes se děje to, že dáváme moc těm lidem, u kterých vůbec nemáme tušení, jak se budou chovat v průběhu svého funkčního období. Příklady jsou Miloš Zeman, Donald Trump a Andrej Babiš. Společnost se začíná rozdělovat na dva tábory a začíná to zavánět rizikem občanské války, to samé se stalo ve starém Římě, historie se opakuje. Postupný úpadek demokracie doprovází náznaky občanské války a na politické scéně se objevují postavy, které působí jako silné vůdčí osobnosti (Julius Caesar byl mezi nimi), které udělají „té nerozhodnosti toho směšného parlamentu za dost“.

Je to krize, ale v krizi se mění člověk, věřím, že klasický liberalismus se k vládě vrátí, ne proto, že by to byl nejlepší systém, zde není žádná bojová soutěž, ale proto, že je to jediný možný systém, položený na vědeckých základech, při kterém může fungovat společenské soužití a spolupráce.

A to mi dává klid, protože vím, že rovnoprávnost mezi jedním a druhým, je to jediné, co v tom gigantickém vesmíru dává smysl a proto nebojuji, to smysl nemá a zasahoval bych tím vlastně pokrytecky do rovnoprávnosti. Jediné, na čem mám zájem, aby tato ideologie založená na rovnoprávnosti byla k lidem přivedená na světlo co nejdříve. Jsem argumenty přesvědčen, že to tak je a nikdo na tom nic nezmění.


Na obrázku nahoře je vyobrazené jednání ve Francii roku 1840. Díky zružení otroctví nastoupily parní stroje a počala velká revoluce v technice, která usnadnila lidem život. Ve skutečnosti parní stroje existovali již ve starověkém řecku, pro práci se však nevyužily, nevnímali tu potřebu, když měli otroky.

1 komentář: „Vize a obrana liberálního státu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *