Nebezpečí od školství a pojem povinnosti

Vzdělávací politika je další zlo, které stát provádí. Ekonom, Ludwig von Misses na to reagoval takto:

„Zachování povinné výuky se vůbec nesnáší s úsilím o nastolení trvalého míru.“,

a teď se většina z vás asi nevěřícně ptá proč. Důležité je to slovíčko povinné.

Povinnost, a ať už je jakákoliv, toto slovo politikové rádi používají, když nemají co na oplátku a manipulují tak s lidmi pro své záměry. Například bránit své domovy, to je údajně povinnost, nevidím však důvod, proč bych měl jít bránit svůj domov kvůli někomu, kdo přede mnou šermuje s takovými přehnaně moralistickými gesty. Přece mě nikdo nemusí donucovat a domanipulovávat k něčemu takovému, když mám svůj domov rád a má pro mě velký význam. Proč ale bojovat o něco, co pro vás takový význam nemá a kvůli manipulativním slovům někoho, kdo pravděpodobně válku vyprovokoval? Kdo si chce pochodovat i tak, ať si pochoduje, pak ho ale nelze považovat za člověka s mozkem, protože mu stačí jen mícha.

A nyní zpět ke školství. Školy by dle mého názoru měly být soukromými subjekty, protože vedení takových škol dává svým žákům co nejvíce prostoru a co nejvíce možností a svobody. Včetně individuálního přístupu.

Jestli se totiž stát, jakožto organizace uplatňující svou vůli strachem a násilím, angažuje na školách a samotného procesu vzdělání, pak je něco špatně, nevyhnutelně dochází k omezení potenciálu studentů. Když se stát bude snažit řídit aparát vzdělání, vznikne tím mnoho škod, problému, o kterých se potom píše v novinách a nikdo si s nimi neví rady. Školy v celé zemi se tak stávají těžkopádné, neohrabané a kvůli státním předpisům netolerantní vůči jinak motivovaným, nebo handicapovaným skupinám. Pak se stává to, že pokud nepřijmete jejich podmínky, tak vás násilím donutí, k přijetí těchto podmínek a i kdybyste rádi přešli k jiné škole, nic se na tom nezmění, protože zcela záměrně tam platí předpisy stejné.

Staly se vaše děti, nebo vy sami, oběťmi nátlaku státu? Možná se ptáte proč vlastně. Dnešní školy připomínají více úřady než skutečné instituce, kterým by šlo o plné rozvinutí žákových schopností. Jsou nástrojem řízení státu, jsou nástrojem pro utváření stejných nudných odlitků, to dělají se studenty. Máte-li jiný názor, nebo výjimečný nápad, začnete tím ohrožovat úřad ředitele, kterému byl dán tento post za jeho „věrné“ služby.

A protože jeho služby byly v souladu s tím, co si přeje stát, bude myšlenky státu hájit s ocelovou pevnosti se svým byrokratickým přesvědčením, že jedná pro dobro vyšší věci i za cenu toho, že se dopustí na klientovi velkého bezpráví. Kdo stojí proti řediteli, stojí proti státu a nemá na výběr. Proto má nutně učitel roli nedotknutelné autority, která má vždy pravdu a o jeho úkolech nelze nijak polemizovat. Nelze prakticky polemizovat o tom, zda to co činí, je eticky správné. To všechno jsou faktory, které zapříčinily 2. světovou válku, protože studenti byli v pohraničních oblastech odcizováni svým národům, to rozdmýchávalo konflikty a bylo toho používáno jako záminky k agresi.

Povinná školní docházka nás v mnohém málem připravila o národní identitu v době Rakouska-Uherska. Procesu, skrze který se to dělo, se říkalo germanizace. Na školách se učilo výhradně německy. Právě kvůli tomu vzniklo národní obrození jako reakce na toto násilí. A netýká se to jen jazyka, ale také idejí a světonázoru.

Každý člověk jen těžce snáší, když mu někdo vnucuje nějaký názor, s politováním však nyní musíme konstatovat, že přesně na tuto práci si stát platí zaměstnance ve školách. Jsou to figurky bez vlastní vůle, které se musí fotografovat s vlajkami Evropské unie stejně tak, jako se dříve museli fotografovat s vlajkou Sovětského svazu. Bez svobodné vůle.

Tím prosím nechci být proti učitelům, znám vynikající učitele s dobrým srdcem a oni sami by si přáli, aby to nebylo takové, jako dnes je. Tito učitelé by mohli naučit daleko víc a daleko kvalitněji, kdyby na to měli prostředky. Ty prostředky nejsou, protože jak už jsem říkal, škola se podobá spíše úřadu, než přátelské organizaci pro klienty. A co je pro každý úřad typické? Korupce!

Jsem nepřímým svědkem pár z několika stovek takových případů. Je záhadné, když škola dostane dotaci 1 200 000 Kč na zřízení strojírenské učebny a následně se ztratí více než 60% z této částky. Na učebnu bylo vynaloženo jen 400 000 Kč, byla vybavena podprůměrným vybavením, které bylo nedbale zabezpečeno proti škodám.

Soukromá škola, vedená podnikatelem, si ani jednu věc z toho nemůže ani ve snu dovolit. Ztratila by image a tedy i klientelu (krachla by), která by přešla ke konkurenci, která to s nezávislým vzděláním myslí vážně. Jen taková škola bude respektovat nedotknutelnost svobody jednotlivce a bude se snažit a napínat se k tomu, aby poskytovala studentovi co nejlepší službu. Jen v takovém systému budou učitelé, kteří budou brát svůj úkol vážně a budou přáteli se studenty.

Nesmíme však zapomenout na potřeby rodin, aby si takovou výuku mohly dovolit. Jako první se musí zlepšit situace na trhu, aby došlo k naprosté minimalizaci nezaměstnanosti k nule a růstu přirozených mezd. I zaměstnanec by si nakonec mohl dovolit nejrůznější blahobyt, pokud by tomu trhu nestála v cestě socialistická politika, která se svými intervencemi háže trhu klacky pod nohy, jako je tomu tak dnes. O tom bude pojednáno v budoucím článku.

1 komentář: „Nebezpečí od školství a pojem povinnosti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *