Parlamentní demokracie funguje, přímá demokracie je jen extrémní ideál

Dříve jsem se zaobíral otázkou přímé demokracie a také otázkou, zda jsou politici nutní k řízení státu. Myslel jsem si, že internet by jednou mohl nahradit celý parlament a že hlasovat o zákonech a navrhovat tyto zákony by mohli sami občané. Má to však několik úskalí, kvůli kterým, je to zdá se, neproveditelné …

Kdo bude tyto zákony navrhovat? Je potřeba vymyslet nějaký systém, který by rozumně něco takového dovolil, takový, při kterém by se deset miliónu lidí nemuselo domlouvat na znění jedné teze třeba celý rok. Na znění Ústavy by se takto mohli lidé domluvit a bylo by to velmi přínosné, ale na celém právním systému asi ne. Opět by si lidé museli zvolit nějaké lidi, v daném oboru, kteří jim budou dávat do elektronických voleb otázky typu ano/ne. Tito lidé by však byli opět politiky.

Víte, jestli někdo chce nad podobnými systémy uvažovat, nebo něco z toho použít, může, já se již však takové idealistické představy vzdávám. Má to svůj důvod a tímto důvodem je dělba práce. Žijeme ve světě, kdy člověk nemůže být z mnoha důvodů samostatný, vždy je na někom závislý, je to takový obchod.

Tento důvod lze nejlépe demonstrovat na řemeslech. Člověk se v jisté době stal nesoběstačným, protože najednou získal potřeby, na které mohl dosáhnout. Tím mám na mysli třeba oblečení, obuv, jídlo nejrůznějšího druhu a třeba ještě nějaký ten příbytek. To vše jsou dnes základní potřeby člověka, které dříve byly luxusem pro krále a šlechtice. Díky čemu, na to už v 19. století, obyčejní lidé mohli dosáhnout? No, právě díky dělbě práce – všechny tyto potřeby prostě nemůže naplňovat jeden člověk, nebo jeden „typ“ člověka. Potřebujete tesaře, pekaře, dopravce, švadlenu a obuvníka. Možná by se mohl člověk naučit všemu, co se v té době od těchto řemesel očekávalo, ale technika, která zdokonaluje veškerou výrobu, a tím tak zpřístupňuje své produkty ještě širšímu zákaznictvu, ta jde nezadržitelně stále dopředu a na to jeden člověk skutečně nestačí.

Protože někdo z nich, nemusí poskytovat takovou kvalitu služeb, jakou byste očekávali, musí jich být několik, aby si člověk mohl vybrat, komu dát peníze za svou požadovanou věc. V tomto ohledu musí člověk vědět, co chce, co očekává.

Stejně tak je to s politiky, jsou to také řemeslníci (někdo by mohl namítat, že politiků je podstatně méně, než lidí, kterým vládnou, ale obuvníků také není zrovna moc, oproti počtu zákazníků). Nejen že je platíme daněmi, to je jasná věc, avšak hospodaření s daněmi je spíše předmětem té služby, kterou po politikovi požadujeme. Řemeslník si od nás žádá peníze a politik si žádá váš hlas. To je právě to důležité, o čem musíme přemýšlet. Opakuji, i u řemeslníka si dáváme pozor, zda naplnil naše očekávání a k tomuto musíme podmínečně vědět, co vlastně chceme a potřebujeme pro naši spokojenost. V tom je hlavní úskalí současné demokracie. Ale zároveň řemeslník nesplňujeli požadavky, zkrachuje a stejně tak i politická strana, žačne-li se chovat jinak, než jak se očekává, zkrachuje.

Z tohoto pohledu tedy stále platí má oblíbená teze, kterou jsem sám vymyslel „Každý je politikem, ať chce, nebo ne, záleží jen na tom, jestli je a bude politikem dobrým, nebo špatným“. Pořád platí to, že se jedná o zástupce volené lidem z lidu, a proto bychom měli vědět, co očekávat.

Jak jistě víte, v parlamentu vládne většina, která je zastoupená také většinou hlasů voličů. Pak je tu menšina, která mnohdy ze zásady nesouhlasí s vůli většiny. Tato menšina pak má dvě možnosti. První je zůstat a bojovat, což mi ale připadá trochu dětinské, protože vláda je dána vůlí většiny obyvatel v demokratických volbách. Druhá možnost je odejít. Jak už jsem psal, řemeslníků je potřeba několik a pokud někdo nesplňuje vaše očekávání, pak vždy můžete jít za jiným, udělat ten výhodnější obchod.

Osobně, kdybych mohl, balím hned kufry na Nový Zéland, protože u nás v České republice se demokracie hroutí v periodickou čtyřletou diktaturu.  Člověk, který chce zůstat v systému, který mu nevyhovuje, je sám proti sobě a jako takový se nemůže považovat za svobodného. Politické systémy zemí jsou prostě obchody a vy se rozhodujete, který z těchto obchodů poskytuje služby tak jak vy si představujete, nebo byste si přibližně představovali. Tuším, že toto právě jest hledisko a kritérium, bez jehož průzkumu se volič nemůže rozhodovat informovaně a vědomě. Svobodný je nakonec ten, kdo si jím dovolí být.

V uplynulých dvou letech, se objevilo pár záležitostí, které byly závažné a o kterých by měli rozhodovat lidé v referendech. Vlastně to byl ten popud k mé extrémní myšlence internetové přímé demokracie, protože si myslím, že právě v těchto případech vláda jednala dokonce proti vůli většiny.

Rozhodně nejsem spokojený se současným stavem demokracie, ale bojovat nechci, byli by to samotní lidé, proti kterým bych musel vystoupit. Avšak lidé si musí uvědomit sami, svou představu o svobodě, svobodě svého bližního – v tomto ohledu, je skutečně každý politikem – občan si musí dávat pozor především na omezování soukromého vlastnictví. Dovolte, abych citoval jednoho z nejuznávanějších ekonomů minulého století, jménem Ludwig von Misses:

Nikdy neexistovala politická moc, která by se dobrovolně zřekla omezování svobodného rozvoje a působení soukromého vlastnictví výrobních prostředků.

Zkrátka musíme si dávat pozor, aby nás řemeslník-politik neošizoval a také neošizoval druhé, neboť díky dělbě práce jsme závislí jeden na druhém a když jeden bude pod nátlakem státu a jeho aparátu (úřadů) trpět, budou trpěti všichni.

Dovolím si tedy směle říci, že občané by po vládě měli chtít jen a jen obranu jejich svobody, jak uvnitř země, před nedovoleným asociálním chováním, tak i navenek v zahraničním světovém poli, jak von Misses říká „cokoliv nad to, je zlo!“.

Současní politici se snaží manipulovat lidem skrze ekonomii, tuto snahu proč to dělají, nebudu zde zdůvodňovat, je to zbytečné, neboť politika by se v tržním systému neměla vůbec do ekonomiky země plést. To dělali komunisté (proto mají lidé zažíté, že politik musí být také ekonom), za centrálně plánovaného systému. O tom, kde a jak investovat vědí však nejlépe podnikatelé „z povolání“, tito lidé musí vědět, zda výstavba toho či onoho bude prospěšná o tom jim nakonec jde, nemělo by smysl stavět něco neziskového = nepoužívaného. Politikům, kteří máchají s velkými gestmi okolo ekonomické prosperity, však běží jen o to, aby manipulovali s lidmi před volbami prodělečnými, leč na oko dobročinnými, investicemi.

Vláda by se skutečně měla omezit svou aktivitou jen na oblast práv zajišťujících svobodu a k tomu může být donucena jedině lidem. Tak nějak analogicky to kdysi vystihl Thomas Jefferson:

Nejlepší vládou je vláda, která vládne nejméně, protože její lidé ukázňují sami sebe.

Vzdávám se boje a chovám se k tomuto všemu spíše jako ke zkamenělinám vyhynulého zvěrstva, to je jediný prostředek, se kterým si lze uchovat chladnou hlavu a nezešílet z toho. Pevně věřím, že to vše se nakonec stane minulostí, protože svoboda je myšlenka, kterou nedokáže zastavit žádný čin. Tento způsob vlády padne, ať už vládcové budou chtít, nebo ne.

Má to smysl, žádná vláda není věčná, pokud se jí rozhodnete nezaplatit svým hlasem.

2 komentáře: „Parlamentní demokracie funguje, přímá demokracie je jen extrémní ideál

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *