Exopolitický epilog, aneb, co není nemožné

Je to neuvěřitelné, ale dnes již existuje napůl oficiální obor zvaný exopolitika. Zkoumá v podstatě to, jaký bychom měli zaujmout postoj vůči případnému kontaktu s „jinou“ vyspělou civilizací. V naprosté většině u nás bohužel panuje ten názor, že kdyby nás taková inteligentní mimozemská rasa objevila, že bychom my lidé dopadli jako indiáni v kolumbovské době. Jinými slovy, pokud dokáží překonat tak obrovské vzdálenosti mezi hvězdami, nemohli bychom se s nimi, pro jejich technologickou vyspělost, měřit.

Domnívám se však, že tento názor je hodně pokřivený sebestředným pohledem na svět. Totiž to ta naše pozemská politika je založena na strachu a násilí. Platnost zákona se zde, především v socialistických systémech vynucuje strachem. Kdyby se takto chovaly inteligentní bytosti, které jsou tak vyspělé, že dokáží zkrotit to neuvěřitelné množství energie, které je potřeba pro překonávání těch obrovských vzdáleností – navzájem by se definitivně vyvraždili. Kdyby se chovali tak, jako se dnes chováme my, tj. vymáhali platnost zákona násilnou akcí, stačila by jediná chyba mimo rámec daných zákonů a pravidel jediné této bytosti a zničili by se.

Pokud máte možnost velké síly, dává vám to zároveň odpovědnost. V tomto ohledu by bylo krátkozraké o nich uvažovat jako o sobě. Technologická vyspělost je neodmyslitelně spjatá s etickou a morální vyspělostí. Jedno bez druhého nelze, došlo by k sebezničení dané společnosti.

Z těchto důvodů si dovoluji předpokládat, že pokud by ke kontaktu s tak, proti nim zaostalou civilizací došlo, nejednalo by se o žádné oficiální kontakty. Jejich etický kodex jim bude v něčem takovém bránit. Neměli by ani důvod proč se námi „obtěžovat“, pokud jsou schopní mezihvězdného cestování, pak nemají o nic nouzi, ani o vodu, té je ve vesmíru požehnaně. Nepředstavujeme hrozbu, ale zároveň se nemůžeme pasovat ani do role nějakého potenciálního např. hospodářského partnera. Je vážně sebestředné myslet si, že kdyby nás zaregistrovali, že by se na nás mohli chystat útok, protože jen v naší Galaxii je asi 100 miliard takových „podobných“ hvězdných systémů, jako je ten náš. V čem bychom je my „Slunečňané“ měli z nějakého důvodu zaujmout natolik, aby kvůli tomu plýtvali svými zdroji a vysílali sem na nás nějakou galaktickou armádu?!

Pak je tu ještě jeden omyl, který bych rád rozebral. Kdysi jsem slyšel pana Grygara tlumočit jakési názory (ano tlumočit, připomínám, že to je popularizátor momentálně uznávaného myšlenkového trendu ve vědě), že kdyby k nám mimozemšťani přiletěli jako zvědové, kteří shání informace o lidstvu, že by zcela jistě jako první navštívili archiv všech světových znalostí v akademii věd.

Opět mi to připadá trochu sebestředné, nemyslím si totiž, že by je zajímal náš technologický pokrok, vždyť, jak jsem psal výše, přeci jsou schopní mezihvězdného cestování. To, že umíme měřit čas atomovými hodinami, je moc zajímat asi nebude. Podobně nás již tolik nezajímá pravěký způsob rozdělávání ohně s pomocí křemenů za účelem získání tepla – dnes již to umíme dělat lépe a výhodněji.

Spíše naopak, pokud shledají, že děláme nějaké technické pokroky, tak se budou převážně zajímat o to, jak se chová samotný člověk. Budou zkoumat tu vrstvu lidí, která je ve společnosti nejvíce početně zastoupena. To je hodně velký rozdíl, od toho, co říkal pan Grygar, že by spíše zašli na kafe s předním vědcem akademie věd.

My, když se učíme o nějakém druhu zvířat, tak si zapisujeme přeci ty nejpočetnější a zároveň z tohoto hlediska nejdůležitější zástupce. Ty máme pak v testu za úkol vyjmenovat, nikoliv však všechny, jen ty zástupce. To je analogicky s pozemšťany to samé, budou se zabývat tou nejpodstatnější populací. Bude je totiž zajímat, pokud tedy směřujeme technicky k expanzi do kosmického prostoru, s jakou etickou vyspělostí se vydáme za hranice Sluneční soustavy.

To bude pro ně důležité! Pokud nás sledují (ano mohou nás sledovat, o tom napíšu níže), a my podle jejich etických měřítek nebudeme připraveni na cesty po Galaxii, může se stát to, že nás v momentě naší možné expanze do jiných soustav zastaví, dají do karantény a v tom horším případě by mohli vyhlásit nad celou Slunceční soustavou protektorát (formou přímého rodičovského dohledu).

Musíme si uvědomit, že Galaxie nebude místem jen pro nás, že ji budeme sdílet s ostatními mimozemskými rasami. Mohli bychom být nebezpeční jednak pro ně, ale i sami sobě. Pokud nebudeme morálně vyspělejší, než jsme teď a problémy řešit násilně a výbušně, jako doteď, pak v tom případě bychom si tyto možnosti nezasloužili, dopadlo by to katastroficky. Zkratka takové chování by do tohoto jim společného prostoru nevpustili.

Myslím, že již jsme v nějakých kolonkách v nějakých seznamech vedení, u nějaké té jiné galaktické společnosti a přesně tyto věci u nás zkoumají. Zdůrazňuji, že se jedná jen o můj předpoklad, pro který nemám a asi ani nemohu mít důkazy. Jen se bavím o těchto věcech v rámci toho, co je možné, protože objektivní vědec, by mi k těmto věcem řekl, že žádný zákon přírody nic z toho nevylučuje. A tak se o tom bavím v rámci společensko-politickém.

Pokud jde o rasu, která dokáže vytvořit mezihvězdný pohon, pak je zřejmé, že je nesmírně vyspělá a bez zvědavosti by takové vyspělosti dosáhnout nemohli. Musí jít o zvědavou rasu, pokud ve svém technologickém vývoji došli až k praktikování mezihvězdného cestování. My lidé jsme také zvědaví a popravdě řečeno, vyberte si jakoukoliv drobnost, která vás napadne, vždycky najdete partu lidí, kteří o této drobnosti napsali knihu. A to se vám předtím mohlo zdát, že šlo o takovou banalitu, že se jí nikdo určitě nezabýval … ale zabýval! Tak velká je zvědavost člověka, jak velká je však zvědavost někoho, kdo takto došel až ke konstrukci hvězdného pohonu?

Určitě je mezi nimi „parta vědců“, které zajímají méně pokročilé civilizace v rozvoji. Jestli jsou zvědaví, tak je to přeci možné! To je takový můj nepřímý argument pro to, proč si myslím, že jsme sledováni, ale takovým způsobem, který nás nemůže ovlivnit. Zato pochybuji o tom, že by mohli mít agresivní úmysly, to jsem výše psanými řádky vyloučil.

Proč si myslím, že nás sledují? Protože je to prostě možné a protože mi sami už takový projekt máme rozpracovaný. Jedná se o soustavu interferometrických dalekohledů, které budou rozmístěné v kosmickém prostoru. Tato soustava dalekohledů bude schopná rozlišovat samotné kontinenty na cizích planetách u jiných hvězd!!!

Když jsme tomu tak blízko my, proč by něco takového nemohla realizovat jiná vyspělejší společnost, která dostala třeba jeden milion let ke svému vývoji navíc. Podotýkám, že jeden milion let je pro vesmír krátká doba, tak jako je pro nás jeden den. Vlastně si ani nedokážeme představit, kam až ve svém technickém vývoji můžeme dojít za „jen“ jeden tisíc let. Během sedmdesáti let se nám podařilo sesednout z koně, vyrábět automobily, které nás dovezou na druhý konec světa a dokonce jsme v tomto údobí přistáli i na měsíci.

A je dosti reálné, že mohou mít například i deset miliónů let k dobru. A předpokládám, že v naší Galaxii bude vícero ras, různých stupňů vyspělosti, schopných mezihvězdných cest, navzájem morálně provázaných. Galaxie je místem, kde musí vládnout mír a spolupráce, jinak by to mohlo vést k neuvěřitelné katastrově gigantických astronomických rozměrů. V podstatě naše dosavadní existence je nepřímým důkazem této spolupráce a míru (taková katastrofa by totiž mohla zničit i nás) mezi mocnostmi v naší Galaxii, o kterých byť třeba ještě vůbec nevíme.

Na závěr bych z toho všeho vyvodil to, že pokud se podíváme na nás, na naši planetu, mimozemskýma očima, zákonitě se musíme nad sebou zamyslet a trochu i zastydět, v jakém neuspokojivém morálním stavu je lidské společenství.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *