Moudrost, kterou máme před očima

Asi každý bude souhlasit, že v naší historii se opakují dva trendy – růst a pokles životní úrovně. Snad pokaždé za novým růstem stál nějaký nový technologický, nebo ekonomický objev (či jiný pokrok). Od tohoto okamžiku jsem začal věřit, že vývoj nových technologií je něčím, co dokáže lidstvo pozvednout z chudoby a jiných strašlivých problémů, které ho sužují …

Avšak opomenul jsem jednu věc, tohoto technologického pokroku by nebylo možno, kdyby lidé nespolupracovali, kdyby něco v jejich nitru i přes všechny ty palčivé překážky se nechtělo kolektivně posunout dál. Posunout dál své hranice poznání a tím, možná často nevědomě, pomoci lidem z temnot dějin, do kterých bychom se jen velice neradi vrátili. Nejen že časy byly těžké, ale samy byly schopny ukázat, jaké zrůdnosti se mohou v člověku skrývat.

Nelze zapomenout na faktor lidské duše, který nás ze všech strastí minulosti osvobodil. Duše je něco, co se v nás napíná, kroutí, ale nevydrží všechno, vše má své meze. Tendence duše se dají nazvat vírou a je to největší výhoda, kterou člověk má. Když se naše trápení pohybuje okolo těchto mezí, máme dvě možnosti – vzdát to a defacto jako lidská bytost umřít, nebo se tomu jako celý daný perzekuovaný kolektiv postavit.

Naštěstí pro nás, funguje ta druhá varianta, je to mnohými považováno za evoluční výhodu člověka. Bez této lidské vlastnosti bychom stále žili v diletantských monarchiích, diktaturách, nebo ukrutných caristických režimech. Jen se zamyslete, kolik výhod máme dnes a kolik jich bylo ještě před dvěma staletími? To byly doby, kdy většina „běžných“ rodin měla k dispozici jen jednu místnost.

My muži máme prozatím jaksi dáno vést společnost, tím nechci říkat, že bych vůli žen nijak zlehčoval, právě naopak! My muži jsme často vychováváni k tomu, abychom zapírali sami sebe, abychom „nereptali“, mlčeli a drželi krok s ostatními. Ženy tak vychovávané nejsou a to je jeden z důvodů, proč jsou citlivější. Muži mají tendenci to zesměšňovat jako hloupost, podle mě se ale jedná (v obvyklých případech) o projekci (to na co člověk u druhých nadává, s tím sám má problém), protože jim samotným není v rámci „tradic“ něco takového dovoleno a značně je to handicapuje.

To je podle mne důvod, proč se řeší krizové situace až v tom nejhorším, necháváme se bičovat tak dlouho až nás neštěstí donutí k další protichůdné násilné akci (často zoufalé), která má obnovit naši svobodu. Víte co je krásné? Že by se tak nedělo, kdybychom zlepšili svou komunikaci na té nejzákladnější úrovni: „Spolupráce žena –  muž“. Pokud se bavím o takové spolupráci, nemám tím namysli jen dialog v manželských, nebo podobných párech. Jestli muži mají v tomto ohledu mlhavé vidění, pak žena může být tím faktorem, který náš zrak zostří. Skrze vyšší úroveň spolupráce ve společnosti, by se všechny naše procesy urychlily a zefektivnily, ať už se jedná o výzkum, nebo praktickou aplikaci.

Kdybychom byli schopní reagovat na záležitosti, o kterých prostě bytostně víme, že jsou nelidské a špatné, kolik neštěstí by bylo jen odvráceno?! Na závěr bych dodal, že co se týká lidského soužití, s tím mají lidé již mnoho zkušenosti, lidé již nadělali v tomto ohledu hodně chyb, nemusíme se učit jen z těch vlastních. Učit se jen z vlastních chyb je velice nezodpovědné, vůči svému životu i vůči celé společnosti. Moudrost, kterou v sobě hledáme, tu už dávno je, jen před ní egoisticky zavíráme oči. Právě tato moudrost je podmínkou onoho technologického pokroku, který nám zjednodušuje život a pomáhá nám ho rozvíjet za hranice, za něž nikdo vstoupit nemohl. Pokud si toho nezačneme všímat a pěstovat od oné nejzákladnější úrovně, budeme se trápit vždy podstatně delší dobu, než bychom museli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *